Viktor Janukovyč: Zrádce Ukrajiny, bývalý prezident a eso v Putinově rukávu?
Dřívější informace listu Ukrajinska Pravda o tom, že někdejší hlava státu odsouzená na Ukrajině za vlastizradu přicestovala z ruského exilu do Běloruska, se v pondělí potvrdily. Jeho letadlo ve stejný den odstartovalo z Minsku. Čtvrtý prezident země v letech 2010 až 2014 je v posledních týdnech terčem spekulací, že by se po ovládnutí Ukrajiny Ruskem mohl znovu stát vládcem státu.
V době, kdy ruská vojska pokračují ve svém postupu ukrajinským územím, se objevily zprávy, že moskevská administrativa podporuje exilového bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče jako muže, který by mohl převzít vedení země v případě pádu současného režimu.
Deník Kyiv Independent na twitteru s odvoláním na zprávu listu Ukrajinska pravda napsal, že přípravu bývalého prezidenta na zvláštní příležitost ujmutí se moci osnuje přímo Kreml.
Zfalšované volby a Oranžová revoluce
Viktor Janukovyč (*1950) je rodák z Jenakijeva v Doněcké oblasti. Svou kariéru zahájil jako vedoucí pracovník v dopravě v klíčovém uhelném průmyslu Sovětského svazu na východě Ukrajiny a v roce 2000 se stal doktorem ekonomie.
Srbský prezident Aleksandar Vučić si postěžoval novinářům, že jej zklamala ruská nabídka: místo dlouholetého kontraktu na plyn Rusko navrhlo srbské straně jen smlouvu do konce letošního roku, napsal dnes na svém webu ruský list Kommersant s odvoláním na Vučičova vyjádření podle serveru Informer.
„Nabídli nám smlouvu na plyn do Nového roku. Je to pro nás velkým zklamáním, chtěli jsme smlouvu alespoň do května,“ řekl prezident. Tvrdil, že Američané mu řekli, že by sankce proti NIS zrušili, pokud by jim ústně slíbil, že NIS znárodní. To však prý odmítl.
Podívejte se na nové snímky ukrajinských vojáků z výcviku v Záporoží.
Obyvatelé Vladivostoku na východě Ruska dnes na demonstraci požadovali, aby úřady zrušily plánované zvýšení poplatků za recyklaci na dovážené automobily. Plány ministerstva průmyslu a obchodu v tomto směru označili demonstranti za okrádání lidí. Vláda by naopak podle nich měla přehodnotit daňové a celní sazby, aby zlevnila dovážená auta, a ne přijímat opatření citelně zdražující dříve dostupné vozy, napsal list Kommersant na svém webu.
Tento krok je nezbytný pro zaplnění propadu v rozpočtu, která letos dosáhne 5,73 bilionu rublů namísto plánovaného schodku 1,17 bilionu rublů. V dalších letech deficit neklesne pod tři biliony. Hlavní prioritou zůstávají výdaje na válku proti Ukrajině. Na kapitolu obrana v příštím roce připadne 12,93 bilionu rublů, s kapitolou národní bezpečnost se celková částka vyšplhá na 16,84 bilionů (asi 4,34 bilionů Kč), což představuje 38 procent všech federálních výdajů, napsaly The Moscow Times.
Necelý rok po svém nástupu do místní správy se pak stal gubernátorem Doněcké oblasti, která je domovem více než tří milionů obyvatel a ekonomickým tahounem Ukrajiny. V listopadu 2002 ho tehdejší prezident Leonid Kučma jmenoval premiérem.
V roce 2004 se pustil do boje o křeslo hlavy státu a v prezidentských volbách nakonec zvítězil. Po masových protestech v Kyjevě, které vešly ve známost jako Oranžová revoluce, však byly volby prohlášeny za zfalšované. V letech 2006 až 2007 zastával funkci premiéra podruhé a stal se nejpopulárnějším ukrajinským politikem.
Sbližování s Bruselem?
Až v roce 2010 se mu podařilo zvítězit v prezidentských volbách a porazit svou soupeřku Julii Tymošenkovou. Přestože byl vnímán jako spíše „proruský“ kandidát, vztahy s Moskvou pro něj nebyly prioritou. Během svého prezidentství Janukovyč směřoval Ukrajinu k užšímu vztahu s Evropskou unií – jeho první zahraniční cesta v úřadu navíc vedla symbolicky do Bruselu.
Smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou nicméně v listopadu 2013 odmítl podepsat. Vypukly pouliční protesty, největší od Oranžové revoluce v roce 2004, které trvaly několik měsíců a mezi 18. a 22. únorem vyvrcholily krvavou akcí. Události vešly ve známost jako Euromajdan. Za pádem Janukovyče nakonec stála smrt nejméně 88 protestujících, z nichž velkou část zastřelili uniformovaní odstřelovači.
Pod tlakem Bruselu podepsal dohodu o předání pravomocí parlamentu a uspořádání předčasných voleb. Během několika následujících hodin uprchl z hlavního města a jeho vláda se rozpadla. Kontroly v zemi se ujala prozápadní politická reprezentace, nedlouho nato však následovala ruská anexe Krymu a vypuknutí násilné revolty proruských separatistů na východě Ukrajiny.
Na začátku roku 2019 byl v nepřítomnosti odsouzen ke 13 letům vězení za trestný čin vlastizrady.
