Scenáristka Děcka adoptovala dceru. Až bude chtít poznat biologickou mámu, zařídím to, říká Macháčková
Lucie Macháčková - stand-up komička, spisovatelka a scenáristka, která má na svědomí například úspěšný seriál České televize Děcko, byla hostem pořadu Blesk Podcast. Neřešila v něm ale své pracovní úspěchy, ačkoliv téma rozhovoru zrovna se zmiňovaným seriálem, který pojednává o problematice adopce, úzce souvisí. Lucie totiž sama před třemi lety, coby single máma, adoptovala holčičku Charlotte. „Vlastní děti bych mít mohla, nebylo to z biologických důvodů. Ale vždycky jsem nějak tušila, že tohle je moje cesta,“ říká.
Pro Lucii paradoxně nebylo nejtěžší otázkou, jestli dítě adoptovat, ale jestli dítě vůbec mít. „Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli vůbec chci být rodič. Bylo mi přes třicet, ale žádné hodiny netikaly. Dojít k tomu, že chci být máma, mi poměrně trvalo. Že se chci stát mámou díky adopci, to bylo vlastně mnohem snazší rozhodnutí,“ vzpomíná v podcastu.
Cestu, jak se maminkou stala, nijak netají, ačkoliv má své hranice a s veřejností nesdílí úplně vše. „Nikdy mě ani nenapadlo, že bych o tom lhala. Co bych třeba říkala, kdyby se mě někdo zeptal, jaký byl porod? To je nesmysl. Moje dcera je moje se vším všudy, neporodila bych si nikoho, kdo by byl víc můj. Je mi i podobná a ještě podobnější je mé mámě. Zní to hrozně ezo, ale fakt mám pocit, že jsme dvě duše, co se našly,“ sdílí své pocity úspěšná spisovatelka.
Než se pro adopci definitivně rozhodla, řešila své záměry s vlastními rodiči a jejich přístup ji překvapil. „Jsem z malé moravské vesnice, z takové, dá se říct, konzervativní rodiny. Takže jsem vlastně asi čekala, že bude našim chvíli trvat, než se s tím srovnají. Oni mě ale okamžitě podpořili. Byl to táta, kdo mě vezl na první schůzku na OSPOD. Žmoulala jsem ten stoh vyplněných formulářů a on se ptal, jestli jsme nervózní. Když jsem přiznala, že jsem, řekl mi, ať jsem v klidu. Že komu jinýmu by měli dát dítě, když ne mně,“ popisuje.
Zádrhel nenastal ani ve chvíli, kdy si do papírů napsala, že je ochotna přijmout romské dítě. „Tátu to na chvíli zarazilo. Máma ale měla v dětství adoptovanou romskou kamarádku a jen prohlásila, že ji zjevně ty romské děti provázejí celým životem,“ směje se Macháčková. Ne vždy jsou ale rodinní příslušníci takhle tolerantní a Lucie si uvědomuje, že má velké štěstí. Ze svého okolí zná i případy, kdy právě etnikum dítěte bylo důvodem zpřetrhání veškerých rodinných vazeb. „To, že vy jste tolerantní, neznamená, že budou tolerantní i vaši nejbližší. Vždycky je to o tom, že si musíte uvědomit, jakou cenu jste ochotni zaplatit,“ dodává.
Mít na adoptované dítě příliš vysoké požadavky je ale prý přímá linka k tomu, že žádné nedostanete. „Pokud si napíšete, že chcete jen bílé zdravé dítě od vysokoškolsky vzdělaných rodičů, můžete na něj čekat taky do konce života. Takové děti do adopce opravdu většinou nejdou,“ vysvětluje. Obecně v rámci adopce neexistují žádné pořadníky. „Není to tak, že když se objeví dítě k adopci a vy jste na vrcholu seznamu, je vaše. Vždy se hledají vhodní rodiče pro to dané dítě, ne dítě pro rodiče. Takže můžete na „kouzelný telefonát“ čekat týden, ale taky pět let. Nebo se ho nemusíte dočkat nikdy,“ říká.
V padesáti vám dítě nedají
Lucie je ohledně adopce velmi sdílná také proto, že jí tohle téma stále připadá jako velké tabu opředené mýty. To se rozhodla svým přispěním alespoň trochu změnit. „Těch mýtů je celá řada. Třeba, že single rodič nemůže adoptovat. Může, já jsem toho důkazem. Nemusíte mít ani vlastní nemovitost, dokonce dítě nemusí mít ve vašem bytě ani vlastní pokoj. Stačí jen dokázat, že jste schopni mu poskytnout stabilní zázemí,“ dodává s tím, že ale existuje samozřejmě i řada důvodů proti adopci. Například věk žadatele, kdy sice není uvedena žádná konkrétní věková hranice, ale uvádí se, že věkový rozdíl mezi rodičem a dítětem by měl být do určité míry přirozený. „Když se tedy v padesáti rozhodnete, že si adoptujete dítě, už vám ho dají jen těžko,“ doplňuje.
Lucie se rozpovídá i o tom, že je špatně před dítětem jeho původ tajit, což bylo zvykem hlavně za minulého režimu. Naopak je dobré mu od malička vhodným způsobem vysvětlovat, co to adopce vlastně je. Například formou pohádek, které na tohle téma existují. A co když bude její dcera jednou chtít poznat své biologické rodiče? I s tím Lucie počítá a je na to připravená. „Jistě, že je bude chtít poznat. Mně je 38, mám úžasnou rodinu, ale kdybych se teď dozvěděla, že jsem adoptovaná, taky bych chtěla poznat své biologické rodiče. Je přirozené a správné znát své kořeny. Takže až bude chtít Lotty poznat svou biologickou mámu? Sama to setkání zprostředkuji,“ tvrdí.
O adopci a všem kolem se toho ale v Blesk Podcastu dozvíte mnohem víc. A řada věcí vás jistě překvapí, protože zdaleka nejsou obecně známé. Dotkneme se ale i single rodičovství jako takového, randění, a ačkoliv je téma rozhovoru veskrze vážné, Lucie v sobě komičku nezapře a nudit se určitě nebudete.
Rodina je nejvíc ❤️❤️❤️❤️