Odejít jsem neměla sílu, znovu bych do vztahu s Janem nešla, říká Pavlína Saudková
Žena mnoha profesí – novinářka, spisovatelka, fotografka, ředitelka nadačního fondu Be Charity... To je Pavlína Saudková (44), která ale i přes své profesní nasazení žila dlouhou dobu ve stínu svého muže, světoznámého fotografa Jana Saudka (89). Před pár lety ovšem přišel zlom a tahle propagátorka psychoterapií vzala svůj život do vlastních rukou. „To příjmení mi začalo připadat příliš přivlastňující k něčemu, někomu. A já už to tak poslední roky úplně necítím. Cítím se být pouze Pavlínou. Tahle nová kapitola mě zatím dost baví,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast.
Pavlína během rozhovoru vzpomíná, že vztahu s Janem Saudkem v začátcích vůbec nevěřila. „Byl to první vztah, od kterého jsem nic neočekávala. A jsme spolu přes dvacet let. Naopak ty, kde jsem očekávání měla, kolikrát nevydržely ani dva měsíce. Když se mi Jan po první noci ozval, překvapilo mě to, považovala jsem to, vzhledem k jeho pověsti, jen za jednorázovou záležitost,“ říká.
Když se se známým fotografem a milovníkem žen dala dohromady, bylo jí pouhých 24 let. Se smíchem dnes tvrdí, že podle své terapeutky je tak i ve svých 44 stále vztahový začátečník, protože jiných partnerů moc neměla. Na začátečníka si ale zažila opravdu mnohé. „Naše rodinné uspořádání je nestandardní, všichni asi tuší, jaký Jan je, nikdy se tím netajil. Já se na začátku nechala hodně okouzlit jeho lichotkami, vyznáními lásky, osobními dopisy. Až postupem času jsem zjistila, že pro Jana není problém říkat miluji tě několikrát denně a několika ženám. A že i ty dopisy, které různým dámám posílá, jsou v zásadě podle jednoho mustru. Dnes se na to už dívám s pousmáním,“ popisuje žena, která podle mnoha anket patří mezi ty nejvlivnější v Česku.
S Janem Saudkem má Pavlína tři děti, nejstaršímu synovi je osmnáct. Už týden po prvním porodu se ale vrátila zpět do práce, byť po finanční stránce by ji manžel rozhodně zabezpečit zvládl. „Já svou práci nikdy nebrala jako práci. Vždycky mě hrozně bavilo všechno, co jsem dělala. Takže jsem se tak rychle vracela jednak kvůli sobě, ale také proto, abych Janovi vyklidila pole. Syn se budil kolem šesté ráno, sbalili jsme se a jeli do redakce. Tam jsem s ním pracovala a domů jsme se, po domluvě s Janem, vraceli v pět šest odpoledne. On potřeboval svůj prostor. Na práci, procházky i ženy,“ směje se.
Párkrát jsem práskla dveřmi
Netají se ani tím, že pro ni tenhle systém nebyl vždy úplně příjemný. „Žárlila jsem. Párkrát jsem i udělala scénu, práskla jsem dveřmi. Nejsem na to pyšná, protože to nebylo příliš dospělé a věci by se měly řešit jinak, ale byly situace, kdy už to ani moje klidná povaha prostě nezvládla,“ dodává s úsměvem. Ona paradoxně nevěrná být nemohla, to by její muž nesnesl. „Já ale dlouho ani neměla potřebu, vážně. Až se čtyřicítkou se to změnilo, ta pro mě byla velmi transformační. Došlo mi, že jsem se celý život soustředila hlavně na ostatní a já byla vždy na posledním místě. Teď to mám přesně naopak,“ vysvětluje.
Pavlína hodně řeší i to, jak se jejich netradiční rodina dotkne jejich tří dětí. „Upřímně doufám, že si ty naše vzorce do svého života nepřenese ani jedno z nich. Ale myslím, že jsem jim to vždy uměla dobře vysvětlit, i s malým dítětem se dá mluvit, když se přizpůsobíte jeho jazyku. Navíc jsem vždy dbala na to, aby se Janův bohémský život dětí nedotkl. On si ho žil ve svém patře domu, k nám do patra měly jiné ženy a alkohol přísný zákaz. To bylo pravidlo, které jsme všichni ctili,“ nastiňuje.
Ačkoliv vztah, ve kterém jí byl manžel otevřeně nevěrný, považuje v zásadě za šťastný a také za lekci, která ji měla v životě mnohé naučit, na otázku, zda by do něj šla znovu, odpovídá jednoznačně: „Ne, vůbec!“ Právě i manželství se Saudkem bylo jedním z důvodů, proč Pavlína začala vyhledávat terapie. „Rozhodně jsem se před lety uchylovala k terapiím především kvůli vztahům. To je asi běžné pro většinu lidí. Vztahy jsou to, co řešíme nejvíc,“ přiznává. Dnes už řeší se svou terapeutkou různá témata, dokonce i politiku nebo smrt. A vyhledává stále nové druhy terapií, i ty méně tradiční.
V loňském roce například začala podstupovat psychedeliky asistovanou terapii, kde se využívá ketamin. „Je to pro mě velmi niterné a nejradši bych o tom vůbec nemluvila. Na druhou stranu si myslím, že je nutné o tomto tématu zvýšit povědomí, a to jinak než mluvením nelze. Já tento typ terapie vyhledala proto, že se moje klasická terapeutická cesta dostala do bodu, kdy jsem stála před zdí. Hlava už tak nějak vše věděla, ale tělo a emoce zůstávaly zaseknuté. Mám k tomu velkou pokoru, ale zatím mi to funguje, takže v tom určitě hodlám pokračovat i letos,“ říká.
On nevěděl že ta holka je jeho dcera