Henryk jako první překročil v srpnu 1968 československé hranice: V Mcelích našel kamarády, které hledal i po letech
Půlnoc 21. srpna 1968 má v živé paměti Henryk Wrona. Polskému důstojníkovi bylo třiadvacet let, když v čele 11. tankové divize jako první Polák překročil československo-polské hranice. Netušili, jaká je v Československu situace, věděli jen, že se něco chystá. V obci Mcely se dokonce dal do hovoru se třemi mladíky, od nichž dostal adresy, aby se setkali, až válka skončí. Do obce nedaleko Milovic se skutečně vrátil, ale už je tam nenašel.
Narodila se mu dcera a prožíval zrovna nejšťastnější chvíle života, když dostal telegram. Henryk Wrona, kterému bylo v té době třiadvacet let, se měl 20. srpna 1968 dostavit ke své jednotce v polské Żagani. Vůbec netušil, co ho čeká. O den později se ocitl na československo-polských hranicích jako první Polák. „Přesně o půlnoci 21. srpna jsem překročil hranici. Jak podle švýcarských hodinek,“ uvedl Henryk pro Paměť národa s tím, že jel v čele 11. tankové divize.
Dnes podplukovník ve výslužbě hranice překročil v rámci invaze pěti zemí Varšavské smlouvy. Hranici překročil na přechodu Lubawka-Královec a zdálo se mu, že Češi polské vojáky vítají. Na hranicích byly zvednuté závory. Netušil, jaká je politická situace v Československu. „Když jsem ale dojel k budově pohraničníků, viděl jsem uvnitř naše červené barety. Českoslovenští vojáci tam nebyli, jen naše výsadkové jednotky,“ dodal s tím, že v Jičíně se setkal s rozzlobeným davem a naopak v Mcelích u Milovic, kde jim náhle vypověděl službu jeden z tanků, je lidé ujišťovali, že se žádná kontrarevoluce nechystá.
„Lidé z vesnice k nám začali pomalinku přicházet, ujišťovali nás, že u nich není kontrarevoluce, že je tam klid, že nemají zlé úmysly. Začali jsme si spolu povídat, jeden starší muž poslal malého chlapce pro džbánek piva a začala se úplně jiná diskuse,“ zavzpomínal na to, jak se tam seznámil s třemi mladíky, kterým si řekl o adresu. Neměli však žádný papír a tak své adresy napsali na kupon do loterie. Po celá ta dlouhá léta ho Wrona schovával a doufal, že se s mladíky setkají.
Návrat do Mcel
V roce 2009 skutečně do české obce zavítal a to v rámci natáčení dokumentárního filmu, který měl zmapovat jeho cestu. Po jednačtyřiceti letech vstoupil do obce, kde se setkal s milými lidmi, s nimiž nečekaně při okupaci zapředl hovor. Ovšem staré známé tam už nenašel. Starostka Mcel mu oznámila, že jeden z nich zemřel a dva se odstěhovali.
Sympatie k Polákům
Henryk Wrona hlídal i polní tábor nad Hradcem Králové a tvrdí, že Češi se chovali k polským vojákům přívětivěji, než k jiným vojákům, jež v rámci invaze překročili hranice. V Československu bylo až 28 tisíc polských vojáků, sovětských vojáků se však na území Československa zdržovalo 300 až 350 tisíc a maďarských a bulharských vojáků kolem 17 tisíc. „K nám Polákům se chovali s jakousi větší sympatií než k vojákům jiných zúčastněných armád,“ popsal Wrona s tím, že až do 7. září neměli Poláci na rukou českou krev. Onoho dne se to změnilo.
V Jičíně opilý voják Stefan Dorna z Polska spustil palbu do skupinky lidí, kteří odcházeli z kina. Střelbu nepřežila šestapadesátiletá Zdenka Klimešová a teprve čtyřiadvacetiletý Jaroslav Veselý. Při střelbě byli zraněni dva polští vojáci, jež se Dornu snažili zastavit, a dalších pět lidí. „Když došlo k tomu střílení do obyvatel Československa, nastalo v dalších týdnech úplné ticho, blokáda informací, nic se k nám nedostalo,“ uvádí Wrona s tím, že vojáci nesměli opouštět své jednotky a být ve styku s místními obyvateli. Na přelomu října a listopadu 1968 se polští vojáci začali pomalu stahovat z Československa a Wrona se tak konečně mohl vrátit ke své malé dcerce, kterou tak dlouho neviděl. Domů se vrátil v listopadu.
VIDEO: Vojáka Pospíšila v Brně vyznamenali za 52 let staré hrdinství
Drahý fantacísku. Ty své počty zabitých Čechů máš snad přímo z CIA, že? Započítali tam i těch šest co zabili naši stateční mladíci, co u rozhlasu zapálili ruský muniční vůz?