9°C
Zdravotní sestřička Dana (†56) pracovala i s koronavirem až do vyčerpání: Nemoci nakonec podlehla
Smutný příběh Slovenky Dany H., která pracovala patnáct let v Domově sociální péče a zařízení pro seniory Rača v Bratislavě, popsal její syn Miroslav (25). Obětavá žena pracovala téměř neustále. Potom v zařízení vypukl koronavirus a Dana také onemocněla. Z práce jí ovšem zavolali, zda by stejně nemohla přijít na covidové oddělení, kde nevadí, že je nakažená. O několik dní později ji kolegyně našly na zemi. V nemocnici viru podlehla.
„Do práce chodila doslova s nasazením života, a to i v době před koronavirem. Snažila se nemít neschopenku a často šla do práce, i když jí nebylo úplně dobře. Protože věděla, že ji potřebují,“ popsal ochotu své maminky zarmoucený syn pro server Plus Jeden Deň. „Teď dělala samé čtyřiadvacítky, protože v zařízení vypukl covid. Nejprve u zaměstnanců a potom i u klientů,“ dodal.
Paní Dana zjistila výsledek testu 30. prosince, kdy měla po další celodenní směně den volna. Necítila se dobře a celý den proležela. Přestože byla pozitivní, z práce jí zavolali, zda by byla ochotná na Silvestra přijít i tak a pracovat na covidovém oddělení, protože tam mohla být i s pozitivním výsledkem. I když se bála, aby někoho nenakazila, nakonec souhlasila.
Rozhodla se, že silvestrovskou službu odpracuje a půjde na nemocenskou. „Nikdy bych si nemyslel, že ji z domu vyprovázím naposledy a že se nám už domů nikdy nevrátí,“ popsal zdrcený syn. „Na Silvestra jí volali z hygieny, ať neopouští svůj byt na ubytovně v Bratislavě v areálu svého zaměstnání, ať tam zůstane v karanténě,“ řekl Miroslav s tím, že v neděli 3. ledna mamince ještě vezl antibiotika, vitamíny, jídlo a dárek k svátku. Maminku ovšem viděl jenom přes bránu, kterou jí tašku podal.
Našli ji na zemi
„Tehdy jsem jí předal tašku a viděl jsem ji jen přes bránu na tři metry. Hůře se jí dýchalo, i v telefonu byla v tu neděli dýchavičná a říkala, že je taková slabá, že sotva dojde na wc, ale že jinak se to dá. Ona byla vždy silná a nikdy na sobě nedala znát, že je nemocná. V pondělí jsme se jí k večeru už nemohli dovolat. Volal jsem proto vrátnému a jejím kolegyním ze zařízení, ať jdou do bytu a otevřou ho,“ popsal syn.
Kolegyně jí pomáhaly a byly s ní celou noc, měla už v té době hodně vysokou horečku, byla dezorientovaná a dělalo jí problémy zvednout telefon. Záchranka ji nejprve do nemocnice neodvezla, prý nebyla ve stavu na nemocnici. Tam skončila, až když ji následujícího dne našly kolegyně na zemi. „Primář mě hned na začátku upozornil, že její stav je velmi vážný a kdykoliv může zemřít. Byla při vědomí, tak jsem ji přes doktory pozdravoval. V pátek 8. ledna ve dvě hodiny mi navždy odešla na druhý svět. Nepřeji nikomu zažít takovou zprávu z nemocnice,“ zakončil smutný příběh své maminky nešťastný Miroslav.
Zároveň řekl, že je moc vděčný kolegyním maminky, které jí pomohly, i doktorům, kteří se ji všemožně pokoušeli zachránit. S maminkou si byl velmi blízký a je to pro něj obrovská rána. „Nikdy nezapomenu na pohled do rakve, kde mi maminka spala, opravdu vypadala, jako by jen spala. Položil jsem jí do rakve kytici rudých růží. Byl to strašný pocit.“
Témata:
Související
