Štěch při metálech na Hradě u 11 jmen netleskal. Proč mu Zeman nepodal ruku?

Na vojenské přehlídce vám prezident nepodal ruku. Co se stalo?

To je spíše nedorozumění. Pan prezident Zeman se se mnou potkal v Národním muzeu, potkal se se mnou během dne několikrát a minimálně třikrát jsme si ruku podali. Myslím, že v tom nebyl žádný „zlý úmysl“. Pan prezident vyšel na tribunu, podal ruku, myslím, jen panu Vondráčkovi (šéfovi Sněmovny Radku Vondráčkovi, pozn. red.), jinak se se všemi také nevítal. Tím neříkám, že naše vztahy jsou takové, jako bývaly. Během toho dne ale ke mně neprojevil nějaký odmítavý postoj.

Řada politiků i osobností z veřejného života v neděli na předávání vyznamenání z různých důvodů nedorazila. Měl jste i vy dilema? A co nakonec rozhodlo, že jste šel?

Já se samozřejmě musím v této pozici povznést nad to, že třeba mám nějaké výhrady k účastníkům toho ceremoniálu. Musím tu instituci zastupovat. 

Co jste říkal na to, že ne všichni zákonodárci dostali pozvánky?

Asi tam bylo několik, které (prezident) úmyslně nepozval. Jde o ty, kteří se v minulosti kriticky vyjádřili k panu prezidentovi. Osobně si myslím, že se nad to měl pan prezident povznést. Na druhou stranu: Oni by stejně asi nepřišli. Je to především státní svátek, Pražský hrad – jeden ze symbolů naší státnosti, tudíž já nekritizuji zákonodárce, kteří nepřišli, je to jejich právo, ale já bych tam šel klidně znovu. Považuji ten svátek za mimořádně významný.

Byl jste i na následné recepci? I tu se někteří rozhodli bojkotovat, přestože na vyznamenáních třeba byli...

Bylo tam mnoho lidí. U prezidenta v salónku jsem nebyl, byl jsem tam s lidmi, se kterými se rád potkávám. Pochopitelně bylo vidět, že tam bylo hodně lidí, kteří jsou panu prezidentovi blízcí, ale také hodně lidí s neutrálním i kritickým názorem. Strávili jsme tam příjemný zbytek večera. Dokonce jsem byl rád, že tentokrát to vystoupení pana prezidenta, které mělo obvyklou formu, se snad nikoho nedotklo, což je celkem mimořádná věc (smích, pozn. red.).

Co říkáte na jména některých vyznamenaných? Ptám se především na podnikatele Pavola Krúpu nebo na paní Kohoutovou, která figurovala v tzv. kauze hidžáb… Čím ona se podle vás zasloužila o stát? Hrad její vyznamenání odůvodnil slovy o boji s netolerantní ideologií.

Já jsem u 11 jmen netleskal. Ne všechna jména jsem ale stoprocentně věděl, o koho se jedná. Tím jsem dal najevo své postoje, víc bych to nekomentoval. Byli tam lidé, kteří si to opravdu zasloužili, byly tam čtyři osobnosti, které navrhl Senát. Je mi líto, že budou spojováni s tím, že tam bylo předáváno ocenění i lidem, kteří to spíš dostali za to, že projevovali dlouhodobě kladné postoje k panu prezidentovi, nebo je vyhodnotil pan prezident jako bojovníky za něco dobrého, i když velká část společnosti si myslí, že ne.

Je to ale svrchovaná pravomoc prezidenta republiky a pokračování takové tradice, kdy pan prezident promítá osobní postoje. Není to nic úplně neobvyklého, i minulí prezidenti tam tento faktor promítali, ale ne asi v takové míře.

U koho jste tedy netleskal?

Ty jména nebudu říkat, protože jich možná mělo být 12 nebo 13. Asi dvě jména jsem nevěděl, kdo to je.

(Na Facebooku Milan Štěch naznačil, že se mu nezamlouvalo ocenění mj. pro Erika Besta, Ondřeje Hejmu, Pavola Krúpu, Jiřího Krampola, Jaroslava Strnada nebo Alenu Vitáskovou, pozn. red.)

Například paní Kohoutovou?

Myslím, že ano. To jsem nevěděl vůbec. Detailně jsem to nevyhodnocoval... Ale třeba u pana Davida nejsem ten, který by to kritizoval. On za život velmi bavil už tři generace lidí a to není věc, která je obvyklá. Některá jména, která jste uvedla, a přidal bych další... Postoj dá člověk najevo tím, zda to ocení potleskem, nebo ne. To jsem udělal. Plně respektuji, že to je v pravomoci hlavy státu.