Manželka Josefa Dobeše: Davida vrátili už druzí pěstouni
Manželka ministra Josefa Dobeše odmítla komentovat, že s manželem vrátili do ústavu patnáctiletého Davida, kterého měli v pěstounské péči. Lucie Dobešová argumentuje tím, že je to jejich soukromá věc. Dokud se ale o chlapce starali, ráda se tím pochlubila a neváhala zveřejnit i jeho příběh.
Takhle se rozpovídala loni v prosinci pro ženský server ona.idnes.cz:
● Nejstaršího syna máte v pěstounské péči, jak jste k němu přišli?
„Už když jsem manžela poznala, brával si ho občas na den z dětského domova. Jako psycholog totiž vedl program, kdy se studenti starají o děti, které se neumí začlenit do kolektivu. David v té době žil v dětském domově za Voticí, protože mu v necelých deseti letech umřela maminka a rok nato i babička. I David měl kamaráda, jenže ten se o něj brzy přestal zajímat. Manžel pro něj nemohl najít náhradu, a tak se rozhodl, že mu kamaráda bude dělat sám. A protože má ve střídavé péči syna z prvního manželství, podnikal výlety s oběma.“
● Když jste se seznámili, měla jste hned dva syny.
„Stejně jako jsem s manželem přijala Kryštofa, tak i Davida. K tomu, co ho potkalo, měl smůlu i na pěstouny před námi. Vzali si ho totiž k sobě starší manželé, ale po pár týdnech pán umřel a kluk se vrátil do domova. Dokonce já byla nakonec ta, která navrhla, abychom si ho brali na celé víkendy, než aby musel jezdit tu dálku k nám a zpět v jeden den.“
● Proč jste se rozhodli pro pěstounskou péči?
„Napadlo nás to, už když zemřel předchozí pěstoun, ale bydleli jsme tehdy v malém bytě v Praze a nebyly podmínky. Až když jsme se nastěhovali do baráku, jsme si řekli, že máme poslední možnost mu pomoct dostudovat a vyučit se. Chodí do deváté třídy na speciální škole, protože je lehce mentálně postižený. A vzhledem k tomu, že je manžel z katolické rodiny a jeho sestra má v pěstounské péči hned tři děti, všichni si mysleli, že mě manžel musel přemlouvat. Málokdo ví, že já první jsem navrhla, že bychom si ho měli vzít domů.“
si osvojit nebo vzít do pěstounské péče dítě. Celkově si myslím, že není u nás tato problematika moc diskutovaná, není k ní moc informací, proto obdivuji Dobešovi, že se o toto pokusili.