Z plátna herce Toma Hankse známe všichni, teď se do něj budeme moci začíst

Generacemi diváků zbožňovaný, cenami ověnčený hollywoodský herec Tom Hanks (61) se už na podzim i Česku představí ve své spisovatelské roli. Detaily vlastního debutu prozradil v rozhovoru.
Krátce po svých neuvěřitelných 62. narozeninách tento lehce omšelý „kluk ze sousedství“ bude 12. září na pulty knihkupectví uveden také jako literární autor a podle všeho hodně talentovaný. Čtenáře osloví svým literárním debutem – souborem povídek s názvem Neobvyklý typ. „Po dva roky jsem od října 2015 psaním trávil každou volnou chvíli,“ prozradil umělec. „Psal jsem při natáčení v New Yorku, Berlíně, Budapešti a v Atlantě. Psal jsem na dovolené. Pak jsem psal na propagačních turné k natočeným filmům. V letadlech, doma, v hotelových pokojích. A každou povídku jsem napsal na jiném psacím stroji ze své sbírky.“
Vydavatel slibuje titul psaný zručně, lehkým perem s nádechem melancholie. Propracované postavy jsou zasazeny do rutinního běhu života i do zlomových životních okamžiků na různých místech, v různých časech... Tom Hanks je mimo jiné i nadšeným sběratelem psacích strojů, skvosty jeho sbírky poznají zájemci právě i díky této knize. Každý psací stroj Hanks totiž vyfotil a jeho snímek čtenář najde v úvodu jednotlivých kapitol. Kdy si pořídil první exponát? „V létě 1978 jsem vyměnil svůj naprosto tuctový psací stroj za skvost s názvem Hermes 2000, který byl vyroben v padesátých letech. Začátek své sběratelské éry jsem zpracoval v jedné z povídek?“ řekl Hanks v následujícím rozhovoru.
V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi psaním na stroji a na počítači?
„Psací stroj je stvořen pro tvorbu. K psaní písmen. Počítač je na práci. A na dokumenty.“
Kdy vás poprvé napadlo začít psát?
„Profesionálnímu psaní, to jest takovému, za které dostávám peníze, zaštiťuji ho svým jménem a schytávám za něj spoustu kritiky, se věnuji od roku 1995, kdy jsem napsal scénář filmu To je náš hit!“
Jak byste charakterizoval svou povídkovou sbírku?
„Mé povídky jsou o věcech podivných, ale nepopiratelných, které prosakují do života každého z nás. A také o tom, jak silně náš vlastní život závisí na tom, koho potkáváme.“
Podívejte se na ukázku jednoho z filmů Toma Hankse:
A průběh vzniku první knihy, jaký byl?
„Střídání dvou naprosto protilehlých poloh. V jedné chvíli mě přepadnou neskutečné vize a prsty jen tak tak stačí běhat po klávesnici dost rychle, aby zachytily vše, co můj mozek vymyslel a brzy zase smaže. Druhou polohou pak bylo bezcílné bloumání po místnosti.“
Jakou nejlepší radu týkající se psaní jste dostal a od koho?
„Piš dál. Od E. A. Hanksové, to je jedna moje příbuzná. Prostě... piš dál.“
A jak to všechno začalo?
„Když mi v roce 2014 vyšla v časopise The New Yorker povídka Alan Bean a čtyři další, dostal jsem nabídku z nakladatelství Penguin nebo Random House. Anebo z knižní společnosti Scooby Doo, už nevím. Nejprve jsem nevěděl, jak to celé uchopit, ale pak mi to došlo – vložím do každé povídky psací stroj. No a takhle to celé vzniklo, sbírka povídek vzešlá z pouhého seznamu názvů naťukaném na kartičce papíru.“
Scénář. Povídka. Román. Co nejraději čtete? A proč?
„Číst scénáře je práce, jsou jako výkresy budov, které ještě nebyly postaveny. A některé možná ani postaveny nebudou. Povídky jsou jako míčové hry – trvají jen přesně určený čas a jsou nepředvídatelné. Romány moc nečtu, dávám přednost literatuře faktu.“
A jaký je váš další spisovatelský záměr?
„Tak. To. Vážně. Nemám. Tušení. Nechte mě být! (smích)“
už píše každý
je načase , aby som už aj ja vydala tú nejakú priblblú prvotinu na stroji z roku 950
-- lebo to je veľmi podstatné , aký stroj použijem...
