132 let od rituální vraždy v Polné: Anežku Hrůzovou měli podřezat kvůli krvi neviňátka
Jeden z nejznámějších soudních procesů v naší historii odstartovala bestiální vražda Anežky Hrůzové před 132 lety. Její tělo našli v lese 1. dubna, dívce někdo podřízl krk a nechal ji vykrvácet. Z vraždy byl podezřelý Leopold Hilsner, který byl později i odsouzen k trestu smrti, ačkoliv byl celý případ značně zpochybňován.
Devatenáctiletá Anežka Hrůzová zmizela 29. března 1889 na cestě z práce domů. Její tělo našli o tři dny později v lese u Polné. Nevinnou dívku někdo osmkrát praštil holí nebo kamenem do hlavy, škrtil ji a nakonec jí podřízl krk.
„Na přední straně krku nachází se ohromná rána, táhnoucí se zprava zdola napříč šikmo nahoru směrem k uchu. Rána pronikla veškeré měkké části až k páteři (krční). Při zakloněné hlavě dožaduje rána 8 cm dlouhá, 5 cm široká, s ostrými okraji. Z rány na krku vyčnívají nad dolním okrajem přeříznuté hrtanové chrupavky,“ stálo v pitevní zprávě doktorů Michálka a Prokeše.
Dodávají, že příčinou smrti bylo vykrvácení, ale na místě bylo příliš málo krve. Hrůzová, ačkoliv měla roztrhané oblečení, nebyla znásilněna - její panenská blána nebyla narušena. Už tyto dva prvky začaly četníky i většinovou společnost hnát jedním směrem za pachatelem.
K obvinění přispěl také fakt, že vražda se stala na Bílou sobotu o Velikonocích, které se v té době kryly s židovským svátkem pesach, který oslavuje vyjití Židů z Egypta. Podle tradice Židé k výrobě nekvašeného chleba potřebovali krev nevinného.
Nakonec byl zatčen právě dvaadvacetiletý židovský mladík z polského ghetta – Leopold Hilsner. Motivem měla být rituální vražda a krev zavražděné měla údajně posloužit právě k zadělání macesů.
U soudu, který začal 12. září, proti Hilsnerovi vypovídalo množství svědků, kteří ho měli zahlédnout 29. března poblíž místa nálezu mrtvoly. Proti Hilsnerovi také hovořilo, že byl tulák a živila ho žebrota – tehdejší justice to brala jako známku pokleslých mravů. Muž si ze strachu navíc pokoušel vymyslet alibi a nakonec se vězňům ve vazbě přiznal. Ačkoliv vše pak odvolal, nebylo to v jeho prospěch.
16. září byl na základě nepřímých důkazů Hilsner odsouzen k trestu smrti za spoluúčast na vraždě. Za muže se postavil Tomáš Garrigue Masaryk a tvrdil, že proces byl značně antisemitský. V očích veřejnosti se stal hlavním nepřítelem. Díky jeho protestům byl ale rozsudek zrušen a případ se vrátil k novému projednání.
V říjnu 1900 byl ovšem Hilsner obviněn ještě z jedné vraždy – tělo Marie Klímové bylo nalezeno půl roku před Hrůzovou. Dívka zmizela už v roce 1898 a z těla mnoho nezbylo. Pitva potvrdila hlavu zcela oddělenou od těla. Do té doby nevyřešenou vraždu bylo příhodné přišít Hilsnerovi a tak se i stalo.
14. listopadu byl Hilsner opět odsouzen bez přímých důkazů a na základě – pravděpodobně často smyšlených – výpovědí svědků. Za účast na dvou vraždách měl jít na šibenici. Místo rituální vraždy se nyní mluvilo o sexuálním motivu, přestože Hilsner sexuální poruchou podle lékařských vyšetření netrpěl.
O rok později mu František Josef I. dal milost a soud mu trest snížil na doživotí. V roce 1918 byl Karlem I. propuštěn na svobodu. Hilsner zemřel ve věku 51 let, pravděpodobně na rakovinu tlustého střeva.
Celý případ je dodnes zpochybňován – zejména pak vina Leopolda Hilsnera. Faktem je, že už k místu činu se nahrnulo takové množství lidí, že byla valná většina důkazů pošlapána a nenávratně zničena. Mezi později podezřívané patřil i bratr Hrůzové, který se s ní v den její smrti pohádal kvůli věnu. K vraždě se údajně přiznal na smrtelném loži. Mezi podezřelé ale patřilo i mnoho dalších. Vražda Anežky Hrůzové a ostatně i Marie Klímové zůstane ale patrně už neobjasněna.
no, čobol má pravdu minimálně v tom, že by bylo vhodné publikovat nalezené důkazy, což v hledání historických pravd nikdy neuškodí.