Velitel záchranářů v Turecku o frustraci z čekání: Proč nemohli zachránit více životů?
Zachránili tři životy a vyprostili 78 těl obětí. Čeští záchranáři pod vedením Jiřího Němčíka v Turecku byli jedni z prvních na místě a připraveni pomáhat, museli však vyčkávat. Velitel záchranného USAR týmu v Epicentru Blesk zpráv popsal frustraci ze ztráty času, který je zejména v prvních dnech naprosto kritický, ale i nedostatku vybavení, nekoordinovaného jednání místních orgánů a vysvětlil, proč se rozhodl do Turecka povolat psychology z Čech.
Velitel záchranného českého týmu Jiří Němčík hovořil mimo jiné o frustraci záchranářů: „Věděli, že čas běží proti nám, protože existuje tzv. statistika golden days, to jsou tři dny, kdy prakticky od počátku toho zemětřesení do prvních 24 hodin mají ti lidé pod sutinami až 70% šanci přežít. Potom se to procento rapidně snižuje a ten třetí den to prakticky jde k jednotkám procent a víceméně další dny už je to jenom zázrak.“ Němčík také uvedl, že věděli, že čas jde proti nim a byli frustrovaní z toho, že nemohou jít pomáhat. „Měli nápad, že vezmou psy a půjdou na ty sutiny a budou už hledat, ale já jsem je zastavil, protože tohle rozhodnutí bez vybavení bylo takřka sebevražda,“ svěřil otevřeně šéf zásahu a dodal, že se na místě pohybovalo mnoho místních lidí a vysvětlovat jim problémy, které by jim komplikovali práci, by bylo bez znalosti řeči nemožné.
„Vůbec odejít potom z té sutiny, že ještě nemáme u sebe vybavení atd., bylo až nebezpečné, ta tenze byla šílená. Byly tam desetitisíce lidí nějakým způsobem postižených katastrofou,“ popsal situaci ve městě Adiyaman, které má 350 000 obyvatel. „Když si vezmete, že spadlo 2000 domů vlastně v rámci toho zemětřesení, ať už té první, nebo té druhé vlny, tak opravdu to bylo obrovské množství lidí, kteří měli někoho někde pohřešovaného.“
Šéf českých záchranářů měl jasno v tom, že kdyby byla situace na místě lépe zorganizovaná, dalo se zachránit životů více „Ano, statistika takhle hovoří, já jsem o tom přesvědčen, že ano,“ uvedl.
Původně s českým týmem neměl cestovat psycholog, Jiří Němčík se rozhodl o psychologickou podporu požádat. „Zejména v kontextu toho, když jsme se dozvěděli, že ta naše mise, která byla odhadována na maximálně 10 dní se prodlouží, tak jsme prakticky domlouvali jakousi ještě navážku našeho vybavení. Plus se přivážela ještě nějaká humanitární pomoc do Turecka, takže jsem využil té příležitosti a nechal si tam přihodit ještě dva kluky z USARu, kteří jsou interventy, kteří umí v těchto situacích reagovat.“
Pátrání na vlastní pěst
Díky nefunkčnosti a nekoordinovanému jednání místní turecké strany nebyli schopni najít další suťoviště, kde by mohli opět pracovat. „Buď nás poslali na sutiny, kde už někdo byl, anebo na sutiny, kde už nikdo nikoho nepohřešoval, takže my jsme opravdu na vlastní pěst zase pátrali po celém tom městě, až jsme se dostali zase k nějakým sutinám, kde to ještě mělo smysl, byť už to bylo ve směru k vyprošťování těch, co štěstí neměli,“ popisoval chaos na místě.
Příběhy těl obětí
Českým záchranářům se podařilo zachránit tři životy a vyprostit 78 těl obětí. Pod sutinami nacházela těla malých dětí i dospělých. „V různých polohách, které, jako bych řekl, že psali příběhy, že když najdete mladou ženu s osmiměsíčním dítětem v náručí pod těmi sutinami mrtvou anebo čtyřčlennou rodinu, která vlastně je na hromadě, protože bylo evidentní, že se do poslední chvíli objímali a kryli před tím padajícím barákem, tak je to něco, co i ty otřelé záchranáře ovlivní,“ popsal náročnou práci, která i přesto, že jsou na podobné situace členové týmu USAR důkladně připravováni, vyžaduje po návratu z mise psychologickou pomoc.
Když se dívám na videa nevidím jediného vojáka. To je dost slabá účast na půl milionovou armádu.