Byl králem překážkových jezdců, vždyť čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou. Užíval si života i slávy, pak si s ním však osud škaredě zahrál. Na konci roku 2004 si po pádu z koně vážně poranil páteř. Od té doby je odkázán na invalidní vozík. Němec Peter Gehm (38) se zhroutil, dvakrát se pokusil o sebevraždu, teď je ale pln odhodlání bojovat. "A chodit. Klidně o holi," říká žokej, který se na čtyři dny objevil v Praze. Proč jste vlastně v Česku? "Přiletěl jsem za panem fyzioterapeutem Pavlem Tomešem, u kterého budu rehabilitovat. Jeho metody jsou velice úspěšné. Poprvé jsem u něho byl v pondělí a vlastně okamžitě mě začaly bolet svaly, které jsem od pádu necítil. Dostal jsem nový impuls do života." Co je na jeho rehabilitaci odlišné? "Původem je z Ruska a tam přece na nohy dostanou každého. Nejdůležitější je mít vůli, poněvadž rehabilitace je obrovsky fyzicky náročná. V dubnu nastoupím na Slapech čtyřměsíční proceduru. Abych na ni byl připraven, dostal jsem jasný domácí úkol: cvičit šest hodin denně." Zvládnete to? "Posilovna už mi nic nedává. Horní polovinu těla mám silnější než během kariéry. Když se byla manželka podívat na můj basketbalový zápas, řekla, abych polevil. Prý už svaly na rukou nejsou hezké." Kde jste nabral novou motivaci žít? "Poté, co jsem se chtěl podruhé zabít. Na začátku roku 2006 se mi to totiž skoro podařilo. Všechno se to na mě sesypalo. Nejen zdravotní problémy, ale i soukromé. Měl jsem trable s přítelkyní a takhle to vyvrcholilo. Musel jsem podstoupit těžkou operaci. Na traumatologii a posléze psychiatrii se ale všechno začalo obracet. Po třech měsících se můj stav zlepšil." Jak je to možné? "Přítelkyně za mnou do nemocnice vůbec nesměla, ale manželka a děti ano. Přitom jsme do té doby žili odděleně. Díky nim jsem dostal novou chuť do života. Uvědomil jsem si, co v nich mám, změnil životní hodnoty. Dřív pro mě existovali jen koně a rodinu jsem zanedbával. Teď jsme šťastní. Chybí mí dva centimetry míchy, ale o to větší mám srdce." Takže stále žijete sen, že se vrátíte i na dostihové dráhy? "I proto teď tak makám. Žene mě dopředu touha, postavit ze zase na start vedle Martiny Růžičkové (nejlepší česká jezdkyně) s Pepíkem Váňou. Musím to stihnout do jejich důchodu." (smích)