Davida Vebera čeká sedmá zima v terénu v metropoli, při které bude pomáhat lidem bez domova. „Mám pocit, že jsem se s tím narodil. Vždy jsem měl blízko k této problematice, i to byl důvod, proč jsem se rozhodl studovat sociální služby," sdělil pro Blesk.cz vedoucí terénních pracovníků programu Centra sociálních služeb David, který byl vždy empatičtější než jeho okolí, a měl touhu jednoho dne věnovat se profesi, která mu dává smysl.
Ačkoli svou prácí miluje, doma už ji neřeší. „Nejdůležitější a zároveň nejtěžsí je se smířit s tím, že se vám nepodaří zachránit všechny," vzpomínal na rozhovor s kolegyní, která si zoufala, že se daří pomoci zpět do života jen jednomu procentu.
Od devíti do jednácti
Jeho práce začíná každý den příchodem do práce, kde nasedne s kolegou do jejich terénního vozu. „Ráno v devět už máme připravená místa, která máme v plánu objet. V šest se vracíme z výjezdů zpátky," popisoval. Služby si přitom dělí na ranní a odpolední. Po jedenácté večer na žádného terénního pracovníka nenarazíte.
„Máme to rozvrhnuté tak, že máme už vytipované, že máme bezdomovce, které zastihneme u sebe ve své osadě vždy dopoledne, ale už ne večer a obráceně," vysvětloval, že se cíleně vrací tak, aby nebyl výjezd zbytečný. „Ze všeho si děláme zápisy, takže máme přehled."
Při své službě objíždí nejrůznější kouty Prahy. „Někdy vyjíždíme pětkrát, někdy i patnáctkrát napříč celým městem," popisoval, jak se dvoučlenný tým vydává do terénu jako záchranáři s tím rozdílem, že David lidem neošetřuje rány, ale nabízí jím možnost nasměrovat je do jednotlivých organizací. V případě, že nemají o větší pomoc zájem, věnuje jim teplé oblečení a trvanlivé potraviny.
Pro zkvalitnění služeb od letošního prosince zavádí Centrum sociálních služeb Praha dispečink, kterým by se měly urychlit přejezdy. Nyní má v terénu čtyři vozy, které jsou v provozu denně. A co nyní bezdomovci nejvíce potřebují? Dle průzkumů centra je nejpotřebnější komoditou spodní prádlo, teplé ponožky a boty.
