9°C
Česká burza je mnohem mladší než ty západoevropské, přesto letos v dubnu slaví úctyhodné 150leté výročí. První pokusy založit první burzu v českých zemích se objevily už za vlády Marie Terezie, která vládla v letech 1740 až 1780. Bohužel tehdejší rakousko-uherská byrokracie byla proti, a tak si Češi na vlastní burzu museli ještě 100 let počkat.
Pražská burza zahájila své fungování až v roce 1871, kdy 402 zakladatelů složilo úpis v hodnotě 29 870 zlatých, čímž se získal dostatečný kapitál k založení a udržení chodu burzy. Mezi „otce zakladatele“ patřili převážně čeští obchodníci. Nejvýraznější postavou byl bezesporu obchodník s cukrem Alois Oliva, jeho kolegové pak působili převážně v pojišťovnictví a nechyběli ani 4 provozovatelé železnic. První obchod s akciemi proběhl 17. dubna v 11:30 a obchody trvaly asi 2 hodiny.
Burzovní řád zakazoval vstup ženám
Ve stejný rok byl také ustanoven burzovní výbor a sepsán burzovní řád, který měl nastavit jasná pravidla obchodování a eliminovat obchodování mimo burzu, které probíhalo například v kavárnách. „Burzovní výbor snížil cenu vstupného na burzu. Roční vstupenka tehdy stála 1000 zlatých, za 30 zlatých si zájemci mohli zajistit místo u stolu. Dokonce se zavedlo obchodování až v odpoledních hodinách, ani tehdy se však nepodařilo mimoburzovní obchodování vymýtit,“ zmiňuje ve své knize Burza cenných papírů a komoditní burza Jan Dědič.
V prvopočátku se na pražské burze obchodovalo především s cukrem. České země byly cukrovarnickou velmocí. „Pro tuto plodinu se pražská burza stala nejvýznamnější v celém Rakousko-Uhersku,“ uvádí Dědič.
Zajímavostí rozhodně je, že burza rozhodně nebyla přístupná všem. „Ve svých počátcích měla burza svůj organizační řád, který se mnohokrát upravoval. Do své konečné podoby se ustálil až v roce 1924. Až do vzniku samostatného Československa burzovní pravidla vylučovala z obchodování ženy. Z dnešního pohledu již méně překvapí, že na burze nemohli obchodovat ani dlužníci, trestně odsouzení nebo majitelé firem v úpadku,“ vysvětluje pro Blesk mluvčí Burzy cenných papírů Praha Marie Mühlhoferová.
Vzestupy a pády
Pražská burza po svém vzniku zažívala velmi turbulentní období. Do roku 1873 burza zažívala svůj rozkvět. Během dvou let její existence vstoupilo na trh 59 společností. „Došlo k velkému boomu obchodů, který ovšem následně způsobil přehřátí a pokles kurzů. Když se burza nadechla, tak zpravidla vzápětí přišel útlum. Až ji v roce 1914 zastavila válka,“ dodává Mühlhoferová.
Opětovně se burza rozběhla až po vzniku Československé republiky. O její oživení se významně zasloužil první československý ministr financí Alois Rašín. Ten nejenže burzu aktivně podporoval, ale díky zavedení samostatné československé měny získala pražská burza pevné místo mezi středoevropskými konkurentkami. Zvláště ji to pak posílilo v konkurenci s burzou vídeňskou, se kterou i po vzniku samostatného Československa zápolila o prim.
Poté, co Československo obsadili nacisté se dveře burzy opět zavřely. „Přežívaly jen obchody s devizami, které byly ukončeny počátkem roku 1943. V srpnu 1943 byla budova burzy zabrána pro potřeby Duisburgské Opery, v lednu 1945 pak v budově burzy byla zřízena německá vojenská sběrná nemocnice,“ popisuje Mühlhoferová. Tentokrát ale po 2. světové válce k obnovení nedošlo. S nástupem komunismu pražská burza umlkla na dlouhých 50 let.
Obchodování znovu rozjela až revoluce
Burovní obchodování se do Prahy vrátilo až po revoluci. „V prvním „novodobém“ obchodním dni, který proběhl 6. dubna 1993, se podařilo dosáhnout objemu obchodů v hodnotě 2 miliony korun. Počítače v gotických prostorách ulice Na Můstku v ranních hodinách zpracovaly objednávky z přinesených disket, v 10 hodin byl příjem objednávek uzavřen a systém pro základních 7 emisí určil kurs, který uspokojil největší objem obchodů. Burza u příležitosti obnovení obchodování napočítala celkem 53 svých členů,“ uzavírá Mühlhoferová.
.
