Jádrem sporu, který dospěl až k soudu, je oprávnění ohledně nakládání s Muchovou epopejí. Ten svých 20 pláten hlavnímu městu daroval pod podmínkou, kterou podle Johna Muchy nesplnilo. Nejde mu prý o to, aby epopej získal pro sebe, ale aby zamezil jejímu ničení. Trnem v oku mu totiž je nejen to, že dosud stále nemá trvalé umístění, ale že ji Praha poskytla na zahraniční turné do Asie, při kterém mohla být nenávratně poškozena.
John Mucha je přitom připraven s Prahou vést jednání o umístění děl právě v Praze. „Kdybych vyhrál, okamžitě zahájím dialog s Prahou ohledně konstruktivní spolupráce,“ nechal se Mucha před novináři slyšet předtím, než jednání soudu začalo.
Otázka dědictví
Podle soudkyně Martiny Tvrdíkové nelze na nárok Johna Muchy nahlížet jako na neopodstatněný, jelikož je třeba dořešit věc dědictví po Alfonsu Muchovi. To mělo totiž připadnout pouze jeho manželce Marii, nikoliv ovšem dětem, po nichž by dědila nynější generace potomků – John Mucha a jeho nevlastní sestra Jarmila Plocková.
„Pro mě osobně bylo vůbec důležité zjistit, zda lze o Marii Muchové hovořit jako o majitelce úplného Muchova dědictví, poněvadž obrazy Slovanské epopeje daroval Praze již za života,“ sdělila soudkyně. Dědictví se konkrétně mělo týkat primárně vybavení bytu, v němž Mucha žil, a několika obrazů, mezi nimiž nebyl žádný ze Slovanské epopeje. John Mucha přitom požaduje, aby soud vlastnictví epopeje určil k úmrtí Alfonse Muchy, potažmo jeho ženy, což by znamenalo, že epopej do té doby patřila rodině Muchových a ne Praze.
Soudkyně se následně obrátila na advokáta zastupujícího zájmy hlavního města, aby „dotvrdil a prokázal, že Praha vydržela Slovanskou epopej, zejména se zřetelem, kdy počala vydržecí doba, kdy došlo k samotnému vydržení a zda se jednalo o držbu pravou, poctivou a pořádnou.“
První třetina
Tento důkaz podle advokáta Johna Muchy Františka Vyskočila Praha předloží velice nesnadno. Zjednodušeně jde o to, aby hlavní město prokázalo, že s plátny nakládalo v dobré víře. „Nejvyšší soud přitakal našim argumentům, že příslib hlavního města Alfonsu Muchovi nebyl naplněn ohledně výstavby zvláštní výstavní síně pro Slovanskou epopej,“ sdělil Vyskočil. Oproti tomu Roman Felix se domnívá, že hlavní město tento důkaz poskytne, „byť půjde těžko dokazovat něco, co má své počátky v roce 1928,“ uvedl novinářům. „Jsme teprve v první třetině hokejového zápasu,“ přirovnal proces Vyskočil ke sportovnímu klání s tím, že co se soudu týče, není ani zdaleka u konce.
Další přelíčení bylo stanoveno na 8. dubna, přičemž právní zástupce Prahy má 30denní lhůtu k poskytnutí požadovaných důkazů. Pakliže soud uzná Muchovy argumenty, bylo by znovu otevřeno dědické řízení, v rámci něhož by epopej dědili John Mucha a jeho nevlastní sestra Jarmila Plocková.Ta přitom soudu poslala dopis, v němž vyjádřila podporu hlavnímu městu. „Zpochybňovat Prahu jako právoplatného majitele 20 pláten mi přijde jako absurdní, poněvadž mi z rodinné historie není známo, že by bylo kdykoliv jakkoliv zpochybňováno,“ citovala z jejího dopisu Tvrdíková.
