Autor výstavy Vojtěch Přibyl pracoval 10 let se sklem zajímá se o historii. Od roku 2006 sbírá předměty z druhé světové války. „První věc, která se ke mně dostala, byla prostřelená helma z místa bojišť. Pravděpodobně se jednalo o helmu, kterou na sobě mohla mít osoba, jež zde zemřela. Jednalo se o místo ve Slivici u Milína na Příbramsku, kde se udála poslední bitva už po oficiálním skončení války“ říká autor Blesku.
Měl sice více námětů, ale nakonec pro expozici Duše války zvítězilo téma obsazení Polska německou a rudou armádou v roce 1939. Výstavní exponáty jsou kombinací válečných artefaktů, většinou vykopaných ze země či darovaných, se speciálním sklem. „Sklo je výborný materiál. Zachová informace déle, než když by byly zakódovány například v kovu, který se rozpadne,“ popisuje Blesku Vojtěch Přibyl. Proto do skla otiskl informaci i malbu.
Mezi životem a smrtí
Jelikož získal první helmu ze sporného poválečného konfilktu, vždycky autora Vojtěcha Přibyla zajímalo, co se děje s člověkem během života, že skončí na takovém místě. „Co se s ním stane, že zemře po válce. Jak se stane, že se z ‚normálního‘ člověka stane ‚esesman‘, na kterého dnes budou lidi koukat jako na zrůdu?“ říká Vojtěch Přibyl. Sochy německého i sovětského vojáka jsou proto z jedné půlky tvořeny zrůdnou částí z rezavějícího kovu, z druhé půlky jim však autor vdechl lidskou stránku, jejíž hlavním materiálem je jemné sklo.
„Myšlenka je taková, že válka přetvoří každého člověka. Stačí jedno chybné rozhodnutí. Něco vám přijde zábavné, cool, ale později musíte plnit rozkazy, s nimiž jste nepočítali,“ konstatuje Vojtěch Přibyl. Proto chce ve svých sochách upozorňovat na lidskou stránku. Režimy pod záminkou politických manipulací z populace udělaly prodloužené prvky režimu. „Ale pak to odnáší i normální lidi a nic s tím nezmůžou. Vždy na ně bude společnost pohlížet jako na zrůdy. Jestli se s válkou dá něco dělat, tak to, aby ji lidé vůbec nezačínali,“ konstatuje Vojtěch Přibyl.
Sochy s příběhem
První sousoší představují dva vojáci, jeden příslušník německé, druhý příslušník sovětské armády. Oba reprezentují síly, které napadly Polsko v roce 1939. Následně si dobyté území rozdělily podle dohody. Z toho důvodu jsou k sobě obě sochy přivázány řetězem jako symbol prvotního přátelství a po napadení Sovětského svazu Němci nenávisti. „U Němců jsem vypíchl Westerplatte, tedy místo, odkud začal útok a tím i druhá světová válka. Rus má na tváři jemným textem do skla vyraženo slovo Katyň (poprava polských důstojníků rudou armádou, pozn. red.),“ vysvětluje autor. Obě země zastupuje typické druhoválečné téma.
Artefakty tvořící obě sochy sedí i historicky, odpovídají době napadení Polska. „Na hlavě německého vojáka sedí helma vz. 35. Není tu použit žádný model, který by byl vyroben později. To stejné platí u helmy ruského vojáka. Tento typ se u nás nenachází, jelikož se jedná o předválečný typ,“ dodává Vojtěch Přibyl.
Artefakty nabyté válečnou energií
Ruská helma v sobě nese historický přesah. Nalezena byla na ukrajinském území, kde o ni zřejmě přišel ruský voják v rámci bojů začátku operace Barbarosa. „Kupoval jsem ji v moment, kdy probíhala válka na Ukrajině. V době, kdy mi helmu odesílali, tábořili Rusové poblíž Kyjeva. Ukrajinci mi helmu odesílali, šla přes Kyjev a jejich pošta zafungovala. Napodruhé mi přišla po dvou měsících,“ vypráví autor výstavy. Druhá německá helma byla nalezena u Moskvy. Proti dnešní situaci mají předměty zajímavý původ.
Další tři exponáty
„Válka nevypukne ze dne na den, nejprve jsou pro ni vytvořeny podmínky," popisuje v pořadí třetí sochu autor Vojtěh Přibyl. Exponát představuje myšlenku, jakéhosi "smrťáka", ducha doby v předválečném nacistickém Německu. Jeho hlavu tvoří mozaika skla skla s nacistickou symbolikou. Autor Václav Přibyl do mozaiky zakomponoval i památkové skleněné obdelníčky, které dostávali němečtí obyvatelé za finanční příspěvky na válečné úsilí. Místo křídel postavě ze zad trčí kosy, hlavu objímá plynová maska. Socha vypadá, jako kdyyby ji někdo vzal z hororu.
Další socha je zřejmě jediné umělecké dílo věnováno udavačům. Torzo nemá páteř, což zachycuje nelidskost, absenci duše a prospěchářství samotných udavačů nejen za nacismu, ale i komunismu. „Vychází i z rodinného příběhu, kdy dědu někdo udal v hospodě v období Heydrichyády. Pradědečka nám odvlekli a vrátil se až po válce. Bylo mu třiet let a měl bílé vlasy. Nikdy o tom nechtěl mluvit," říká Vojtěch Přibyl.
Na obou rukách jsou položeny říšské marky, symbol zaprodání. Podle autora budou tito udavači vždy poplatní době. Hlavu tvoří dvě skleněné půlky obličeje. Celý exponát působí na návštěvníky rozervaně. Socha stojí na šachovnici tvořené střídavě hákovými kříži a srpy s kladivy. Autor chtěl poukázat na skutečnost, že udavači se neštítí ničeho.
Houba Mnichovka
Posledním větším exponátem je houba „Mnichovka". „Československou helmu, které se lidově říkao hříbek, jsem skombinoval s našimi bunkry hřibovitého tvaru. Tvoří ho železbeton, materiál, ze kterého byly vystavěny nedodělané bunkry v pohraničí," usmívá se autor. Ze střílny kouká hlaveň Walthera P38. Jednak zbraň odkazuje svým rokem sestrojení na mnichovský diktát, ale také odkazuje na fakt, že české opevnění si za války zabojovalo pouze jednou a to na konci, kdy ho použili Němci proti sovětům. Vedle bunkru kouká nacistické ideologické klíště.
Autor má nápadů ještě spoustu. „Jsou to témata, která se nehodí politicky. A to z toho důvodu, že se spoustou témat procházejících médii se jedná necitlivě. Dělí se na válku dobra se zlem a o je špatně. Válka je vždycky špatně a sežere dobré lidi na obou stranách. Válka přetvoří i dobré lidi ve zrůdy, na které se pak budeme dívat s despektem," dodává. Výstavu pojímá jako takové varování. Chce, aby se k sobě lidi chovali uctivě, i když mohou mít jiný názor.
KDY: 8:30 - 17:00
KDE: Žitná 2, Praha 2, poblíž zastávky metra Karlovo náměstí
VSTUPNÉ: Dobrovolné
Výstava Duše války ukazuje 5 různých témat - nacistického a sovětského vojáka, jak si rozdělují Polsko v roce 1939, ducha války, bezpáteřní sochu udavačů a houbu jako pohraniční československé opevnění. Jan Dařílek
