Jejich cesta začala přistáním v Hanoji, kde se jim půl dne věnovaly průvodkyně, protože domluvit se ve Vietnamu, je opravdový um. Anglicky totiž neumí skoro nikdo, ale mladší generace se aspoň snaží jazyk naučit.
„Seděli jsme u jezera uprostřed města a pořád za námi někdo chodil, buď studenti, vychovatelky s dětmi, nebo i rodiče. Strčili k nám děti, aby se s námi bavily a tím se učily anglicky. Oni zatím třeba opodál makali na notebooku. Bylo vidět, že to dělají cíleně, protože jedni odešli a jiní přišli,“ vzpomíná na nevšední zážitky cestovatel a radí seznámit se aspoň se základními slovíčky, minimálně co se týče jídla, protože na trhu bývá velký problém si něco vybrat, když netušíte, co dostanete.
Prodej jídla nebo i jiných věcí je hlavní náplní dne většiny obyvatel. „Stavějí si úzké a vysoké domy, pod nimiž mají garáže, kde většinou vaří. Navíc nemají ledničky, takže všechno dělají z čerstvých surovin. Působí to, že je všude špína, ale na jídlo dbají, všechno je umyté.“
Psi jsou luxus
Ve Vietnamu Markovi chutnalo téměř všechno, ale po většinou se jednalo o smažené pokrmy nebo polévky.
„Myslím si, že právě kvůli té přemíře tuku mají pořád průjmy, které se nevyhnuly ani nám. Pak nemají být hubení. (směje se) U nich máte prostě smažené pořád i k snídani, zato sladké tam téměř neuvidíte, skoro ho nejedí. V Ninh Binh měli na trhu i rozporcovaného psa,“ popisuje a dodává, že psí maso tu mají vyloženě z chovu. „Lidé se nemusí bát, že by ho dostali na talíř, protože je dost drahé a jen tak na trhu vám ho nedají.“
Města vypadají jako velká skládka odpadu. „Na zemi je skoro všude bordel, protože tu funguje systém, že něco sníte a odpadky vyhodíte, kde právě stojíte. Přes noc tam ale jezdí uklízecí vozy, takže ráno je zase čisto,“ vypráví cestovatel.
Silniční chaos
Překvapením pro Marka byla zdejší doprava. „Panuje tu naprostý silniční chaos, ale všichni o něm vědí, a když se naučíte v něm žít, je to bez problémů. Lidé jsou schopní kličkovat mezi motorkami a auty, které pořád troubí. Když jsme si půjčovali motorky, tak nám majitel říkal pravidla, která se musíme naučit. A vyšlo z toho, že se troubí pořád – když zahýbáte, předjíždíte, brzdíte, prostě neustále,“ říká s úsměvem.
Co ho ještě zaujalo, byla doprava železniční. „Vlaky mají rozdělené na čtyři třídy, podle toho, kde je klimatizace a zda máte polstrované sedačky. Musím ale říct, že ať jedete kteroukoli, vždycky je tam čisto.“ Horší byla jízda autobusem, které vozí lidi do pohoří Ha Giang. „Policisté slouží jen asi do sedmi večer, a pak už ne, takže si každý jezdí, jak chce,“ upozorňuje.
Na hromádce
Ubytování měli předem domluvené – a luxusní hotely to nebyly. „Spali jsme všichni pohromadě v takových chatkách - homestay. Večer nás majitelé pozvali na večeři a pěkně opili. Vždycky se střídali. Přišel jeden, nalil do nás dva panáky, pak přišel další... Díval jsem se, na kolik by mě vyšlo bydlení ve Vietnamu, a došel jsem k tomu, že je to obdobné jako u nás, ale to až po přihlédnutí k tomu, kolik vydělávají, takže je to třeba čtyřikrát levnější, ale taky 4krát méně vydělávají. Každopádně, oni si jako první kupují vždycky motorku, bez ní tam nemůžou žít, a až pak řeší bydlení. Na těch motorkách vozili i obrovské trámy nebo zvířata,“ uzavírá vyprávění Marek Pýcha.
Před cestou
Kromě plánování samotné cesty bylo potřeba zařídit a rezervovat několik věcí:
★ sehnat víza a mít platný pas
★ zařídit antimalarika a nepovinné očkování proti žloutence a břišnímu tyfu
★ vyměnit dolary
★ rezervovat ubytování po příletu a v některých destinacích
★ vyhledat půjčovny motorek v Ha Giang
★ získat představu o možnosti dálkové přepravy mezi jednotlivými destinacemi
★ sepsat nutné věci na cestu a stáhnout potřebné offline mapy
Odkud kam
Parta českých cestovatelů přistála v Hanoji. Hned ráno se vydali do Ninh Binh, kde si půjčili kola, a jeli do oblastí Tam Coc a Trang An., kde se jezdí na lodičkách. Potom se vydali nočním aubusem do pohoří Ha Giang. Půjčili si motorky a jezdili po horách, kde je prý nádherná a okouzlující příroda. Odsud se místním busem vydali do Sapy, kde chodili na túry a odpočívali. Pak se na den vrátili zase zpět do Hanoje a odsud jeli do Dračí zátoky. Zaplatili si tu jednonoční plavbu po zátoce a druhý den se vrátili do Hanoje, odkud už následovala jen cesta domů.
