Kam se poděla sympatická Tereza, která okouzlila herce a režiséra Zdeňka Svěráka (69) ve filmu Co je vám, doktore? Herečka Ivona Krajčovičová (46) zmizela začátkem devadesátých let zcela z televizní obrazovky! A Blesk ví proč! Její hvězdnou kariéru přerušila zákeřná choroba. "Dva roky života jsem byla zcela společensky vyřazena," řekla nyní už zase v plné síle Krajčovičová. A aby toho nebylo málo, musela bojovat s nadváhou! Nad nemocí s děsivým jménem "orbitocelulitida" však po dvou letech trápení zcela zvítězila a nabrané kilogramy už jsou také definitivně pryč! Dnes je stejně sexy jako její role cikánky Julky z českého filmu Jako jed! Ztracená herečka nyní žije na Slovensku, kde si s manželem a režisérem Petrem Opáleným založila vlastní uměleckou agenturu. A jak začala její filmová kariéra? Vystudovala VŠMU a Zdeněk Svěrák byl z mladé a začínající herečky nadšený, proto si ji vybral hned dvakrát za svojí filmovou partnerku. "Pan Svěrák je skvělý člověk," vzpomíná matka dvou dětí Michala (17) a Laury (3,5). Na svou dávnou nemoc vzpomíná Krajčovičová však velmi nerada. "Začalo to velmi nevinně, z ničeho nic mi opuchlo oko. Myslela jsem, že je to obyčejné ječné zrno. Pak se nemoc rozjela a já jsem vypadala jako Quasimodo," vypráví herečka. "Z hormonálních léků jsem přibrala čtyřicet kilo," dodává navíc Krajčovičová. Kvůli své vážné nemoci přestala chodit na castingy, stáhla se do ústraní a raději se všem začala vymlouvat, že cestuje. "Nikdo o tom nevěděl a hodně mi pomohl manžel, který mě podporoval," říká představitelka cikánky Julky. "I když jsem si za ty dva roky hodně vytrpěla, naštěstí vše dobře dopadlo a já se úspěšně vyléčila," raduje se herečka. Nyní je Ivona Krajčovičová v nejlepších letech a spokojená sama se sebou. Ke své herecké kariéře se však nevrátila a raději dává přednost rodině a věnuje se hlavně sobě. "Třikrát v životě jsem vážila sto kilo, a to už nikdy nedopustím," uzavírá celou věc herečka a její štíhlou postavu by jí mohla závidět leckterá dvacítka.


Orbitocelulitida - akutní zánětlivé onemocnění vzniká většinou sekundárně, a to zanesením mikrobiální infekce z okolí, po poranění nebo přenosem krví ze vzdáleného zánětlivého ložiska. Pacient si stěžuje na silné bolesti, má teplotu a je celkově schvácený.