"Meine Herren... Moji páni porotci, vy jste se během tohoto líčení častokrát přesvědčili o dobré náladě pana obhájce..." Němčina, jaká se hned tak neslyší, se nese kavárnou. "To si to pamatuju, že," přetrhává obhájcovskou řeč Wilém Pruner (90). Nezbývá než uznale kývnout. Je to přes šedesát let, co tahle slova zazněla jinde než u kavárenského stolečku. "Jenže tenkrát jsem na kamerových zkouškách schválně dělal, jako že si to nepamatuju. Zadrhával jsem a vytahoval co chvíli z náprsní kapsy složený papír s textem a nahlížel do něj." Štáb Wien-Filmu takové vystoupení nenadchlo. Režisér si z plných plic ulevil: "Lumpe!" "Ten lump" byl Wilém Pruner. Na milovníky už měl řekněme něco jako patent. Udělil mu ho v roce 1937 režisér Hugo Haas. "Jenže hrát milovníka v prvorepublikovém filmu a za protektorátu s Němci byl rozdíl," dává Pruner nahlédnout do tehdejších dilemat herecké profese... Milovník? To slibuje mít po boku ty nejkrásnější ženy. A jedna stála i za tím, že se Wilém Pruner k filmu vůbec dostal. Cesta k první roli ve filmu totiž vedla následovně: z prvního patra po prostěradle dolů, pád do rozkvetlých pivoněk a rychlý běh k autu schovanému za rohem. Střih. Budoucí herec si užívá tajnou schůzku. Tančí na parketu Lucerna Baru odvážné tango s přítelkyní, Československou Miss roku 1937, Marií Drahozálovou. Lidé se rozestupují a parket patří už jen mladému páru. Vystoupení přihlížejí oči povolané. Režisér Hugo Haas. Má jasno: "Vy byste se mně líbil." Kamera! Natáčí se film Děvčata, nedejte se! Adina Mandlová hází jablko z balkónu. Po dvacáté šesté, po dvacáté sedmé... Haas zuří, mladý milovník stojící dole ne a ne jablko chytit. Normální smrtelník není totiž na ta filmařská světla zvyklý. Pruner alias akademický malíř mhouří oči. Kam to příště poletí? Adina má dobrou mušku. Trefila se rovnou do čela začínajícího milovníka. Následují salvy smíchu přihlížejících hereček a poučení, že u filmu to není lehké. "Po natáčení za mnou Mandlová přišla a říkala: zasloužila bych si vyvést. Pozval jsem ji do Lucerna Baru na večeři. Ona byla obrovský parťák pro legraci, ale jinak mezi námi nic nebylo." Ale zahrál si přece s tehdejším idolem mužských srdcí! "Mně to bylo jedno, já měl tolik děvčat kolem sebe." Správný milovník musí umět pořádně líbat. Když je to napsáno ve scénáři, tak není co řešit, ale co když chcete políbit hvězdu jen tak pro radost? "Bál jsem se, že mi dá facku. Doprovázel jsem ji z kavárny na Nové Město a využil trochu toho přítmí." Pro koho hubička byla? Jednou pro Jiřinu Štajmarovou, podruhé pro Natašu Gollovou. A co nějaká vážná známost? Jmenovala se Eva a celý večer ji pozoroval na plese v Obecním domě. Osměloval se dlouho, než požádal o tanec. Budoucí manželka ho ale nejdříve odbyla. "No, to se ale nedělá po půlnoci." To ještě netušila, že spolu vychovají dceru a oslaví dokonce zlatou svatbu. Eva byla také adeptkou na herectví. Studovala na konzervatoři. S herci se tak Pruner nesetkával jen před kamerami... "Otec vlastnil továrnu na umělé hmoty v Satalicích u Prahy." Na exkurzi mezi stroje, které na tehdejší dobu moderní technologií vyráběly umělou hmotu, přišla například Hana Vítová, Zita Kabátová. "Jedné z nich, už si opravdu nepamatuju které, se to moc líbilo a říkala, že o tom napíše mamince." Aby to nevypadalo, že je to nějaká přeslazená limonáda, tak zpět do reality. Byla tu jedna malá nepříjemnost, která k popularitě patří. Vyřizování milostné korespondence. "Přicházelo mi kolem tří set dopisů měsíčně. "Budu na Vás čekat u Radnice v Nuslích. Jsem blondýnka s modrýma očima..." No, na schůzky jsem nechodil. Dary mi dokonce posílali i muži, ale ty jsem vracel." A jak se herecká kariéra líbila rodičům? Otec přece určitě očekával, že syn převezme továrnu. "Maminka mi držela palce, otec ale nějaké hraní nerad viděl. Na natáčení jsem si postupně musel vybírat dovolenou." Ani s penězi to nebylo úplně slavné. "Filmaři zneužívali toho, že nejsem profesionální herec. Za den jsem si vydělal třeba 80 korun, později 400 a nejvyšším výdělkem bylo 1500 korun za den. Za co jsem peníze utratil? Šatil jsem se." A nepomýšlel snad muž, který prý dostal nabídku až z Hollywoodu, na profesionální kariéru? Ne. Pracoval u otce v továrně, studoval práva a mužem mnoha řemesel zůstal i později. Byl manažerem Laterny magiky, ale i třeba Karla Gotta. Ale zpátky k filmům. Těch bylo dohromady dvacet čtyři. Ještě jste si nevybavili tvář? Už se pomalu blížíme ke snímku, kde si určitě vzpomenete. Jde o nezapomenutelný návrat do školních škamen. Pruner se do těch středoškolských na čas vrátil ve dvaadvaceti letech. Oddechl si od série uhlazených milovníků a s chutí se neklidně vrtěl v lavici a v hlavě měl akorát nějaké lumpačiny. No, přece Pošusta! Ten, co položil na lopatky Ladislava Peška. "Taky jsem ho pěkně naštval. Připravovali jsme se na scénu a on do mě strčil. Popích jsem ho: Krucinál, už zase chodí Pešek okolo! On to hrozně neměl rád, a tak zasyčel, že mi to vrátí, až se bude natáčet rvačka. Jenže to na mě neměl!" Režisér Frič si na Prunerovu adresu pochvaloval: To jsem si vybral atleta. Co řekl na adresu Peška, není známo. "Lála to překousl a zůstali jsme přátelé."