Váš syn zemřel na zápal plic, ale měl i problémy s drogami…

Můj syn Guillaume byl sladký, něžný a kreativní, ale nerozuměl životu. Víte, on nebyl stvořený pro tento svět.

Žil ve svém vlastním světě?

Žil uměním. Byl i nadaný herec, ale měl rád spíše hudbu a malby. Byl vynikající malíř a básník. Nejraději maloval nebo psal básně a byl svým vlastním pánem. Když je člověk herec, je svázán rolí.

Malujete také?

Ne, ale rád se koukám na obrazy svého syna.

Chybí vám hodně?

Můj syn není mrtvý úplně, dále žije ve mně. Znám ho. Nikdy nebyl spokojený s tím, co dělal. Když mu bylo sedmnáct let, řekl mi, že nemůže být hercem, protože nemá dostatek talentu. Snažil jsem se mu to vymluvit, ale měl svou hlavu.

Mluvíte s ním někdy?

Je stále se mnou. I teď při tomto rozhovoru cítím, že tu sedí s námi a pozoruje nás.

Máte strach ze stáří?

Nebojím se. Každý přece zestárne. Ale mám respekt z Alzheimera. Lidé potom žijí v jiném světě. V tom, který jim nastíní okolí.

Máte dobré vzpomínky na dětství?

Já nemám skoro žádné vzpomínky. Nepřipadá mi důležité zaobírat se minulostí. Vždyť já mám problémy i se zapamatováním textů své role!

Jak slavíte Vánoce?

Nijak. Nenávidím je.

Proč?

Je to den jako každý jiný. A přitom v rodinách panuje stres, lidé se hádají a tak podobně. Proto tento svátek ignoruji.