„S kamarádem jsme si dávali vodku, prášky a k tomu pivo, byla to rychta,“ přiznal po letech Lukáš.
Nedokázal svou vášeň sám zkrotit a nakonec skončil v protialkoholní léčebně. Mohl by to být šťastný konec jednoho divokého teenagerského příběhu, ale Lukáš Langmajer pije alkohol vzdor léčení dál. Blesk ho například přistihl přímo ve sklípku, kde slavil s kolegy moravskou premiéru filmu Bobule.
Bílé víno mladému herci evidentně chutnalo, i když by se po léčení měl veškerému pití obloukem vyhýbat. Alkohol je Lukášovo prokletí a přitom právě snímek z jihomoravského prostředí vinic a vinařů herce konečně proslavil, přestože v divadle vystupuje už prakticky od dětství.
Jirka měl okno
Lásku k chlastu podědil Lukáš spolu s hereckým talentem zřejmě po bráchovi Jirkovi. Ten sice nezačal nasávat na základní škole, ale zpoždění v dospělosti rychle dohnal po divadelních barech a na nejrůznějších večírcích. Po jednom představení v Divadle pod Palmovkou se dokonce s kamarádem zpil tequilou do němoty. Neudržel se na nohou, práskl sebou a rozrazil si hlavu. Nic si nepamatoval, měl pořádné okno. „Matně si vybavuji, jak jsem upadl a pak už jsem se k vědomí probral až v nemocnici,“ svěřil tehdy Jiří Langmajer Blesku s trochou studu. Herec po incidentu dlouho chodil s kšiltovkou na hlavě, aby jeho potupné zranění nebylo vidět, a kál se.
Bacha na bráchu
Bohužel se ale nepoučil na pořád, přece jen mu po čase otrnulo. Po předávání cen Český lev v roce 2004 se Jirka Langmajer na večírku v Lucerna Music Baru rozparádil. Popíjel za dva a pak si při cestě domů bez zábran ulevil přímo v centru Prahy na Václavském náměstí. Není to vzorové chování pro mladšího bráchu, který má sám potíže s alkoholem. Přitom Lukáš přiznal, že ho Jirkův talent a sláva pohání kupředu. Bere si z bráchy inspiraci. „Jirka je pro mě motorem, abych se pořád zdokonaloval,“ řekl. V pití by ale Lukášovi bratr vzorem být neměl.
