“Moje žena Barbora bydlí v našem bytě od narození, a když jsme začali tenhle starý interiér s vafkami před třemi lety rekonstruovat, vypadalo to tu úplně jinak,“ říká Honza Haspekl.

„Jediné, co zůstalo stejné, byly původní dubové parkety, ale ty se repasovaly, a potom okna, která se dělala nová podle těch starých, protože bydlíme v památkové zóně.“ Změnu dispozice i návrh celého interiéru svěřili architektce Dagmar Štěpánové.

„Byt byl náhodou ve stejné ulici, kde jsem prožila dva roky během studií,“ říká Dáša, „takže jsem to brala trochu i jako nějaké znamení a pochopitelně to byla příležitost se realizovat. Baví mě moment, když vstupujete do bytu a ocitáte se hned ve velké koupelně,“ dodává s úsměvem.

Ve stometrovém bytě se podařilo vytvořit devět místností, v kterých jsou pouze dvoje otvíravé a dvoje posuvné dveře. „Na začátku jsme ale měli o dost jinou představu,“ vzpomíná Honza. „Zacházet s námi bylo těžší, ale časem jsme byli tvární.“ V bytě nenajdete nic, co by bylo extrémně drahé, je v něm sice nábytek na míru a designové kousky, ale i zařízení z Ikea.

Atypy navrhovala Dagmar a patří k nim i předěly místností – skleněná příčka v pánské koupelně, průchod z předsíně do obýváku i posuvné dveře vyrobené z klížených OSB desek, které jsou lehčí než masivní dřevo a v tak velké ploše se neprohýbají.

Starý nábytek sháněli Honza s Barborou na popud Dáši a našli opravdové skvosty, třeba skříně vylepené tapetou s Květy z roku 1956. Zařizování sice ještě neskončilo, navíc je čeká ještě dětský pokoj, ale Dagmar je spokojená, že se jí podařilo vzbudit v klientech vášeň pro architekturu a design.

Fotogalerie
12 fotografií
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.