„Já ho znala víc než třicet let,“ vzpomíná paní Marie Šourková (67). „Tehdy jsem dělala poštmistrovou a pošťačku zároveň. Ráno jsem objela lidi se zásilkami a pak jsem prodávala v konzumu.“ Brodský tam chodil nakupovat a tak se seznámili.
Kamarádka
„Začal mi sám dávat klíče od chalupy, když musel do Prahy, a prosil, abych se tam občas zašla podívat.“
Postupem doby paní Šourková Brodskému občas poklidila, vyprala i vyžehlila a také navařila. „Hospodyní jsem nebyla, to ne, ale kamarádkou určitě, já ho měla moc ráda,“ vzpomíná.
Kuchařka
Vlastimil Brodský zbožňoval bramboráky, bramborové placky, pečené kuře a obložené chlebíčky. „Maru, copak vaříš dobrého?“ ptával se a dodával: „Tak já bych přišel, jo?“
Když mu cikáni z nedalekého Boru chalupu počtvrté vykradli, opatřil si pistoli. „A právě s ní se zastřelil,“ lesknou se oči paní Šourkové. Říká, že herec se až panicky bál nemohoucnosti ve stáří.
„Často jezdil za Horníčkem na jeho chalupu kousek odsud, do Kytlice. A když viděl, že jeho Mirek už nemůže sám vůbec nic, že ho opatrují jako kojence a on už nikoho nepoznává a o ničem neví, nechtěl tak skončit. Z toho měl deprese,“ dodává. Než aby Vlastimil Brodský byl stařecky na obtíž, zvolil sebevraždu. Zemřel jako statečný člověk.
