Trans lidé nejsou devianti, nejde o sexuální úchylku. Společnost by nás měla nechat na pokoji, říká Lenka Králová
Že je s ní něco jinak, cítila Lenka Králová (44) už od dětství. Narodila se totiž jako muž, se svým pohlavím ale nikdy nebyla úplně ztotožněná. Zlom přišel až o mnoho let později, v 38 letech, kdy měla manželku a malého syna, se rozhodla pro hormonální léčbu. „Děsila jsem se to doma přiznat, měsíce jsem to oddalovala. Rodina se mi rozpadla, což jsem měla manželce za zlé. Ale nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, poprvé jsem totiž tehdy pochopila, co to znamená mít se ráda,“ říká v novém díle pořadu Blesk Podcast.
Zatímco v dětství vůbec netušila, co se s ní děje, v dospívání už Lenka o existenci trans lidí věděla. Dlouho si ale nepřipouštěla, že by se to mohlo týkat i jí. „Vždycky jsem měla spousty kamarádek, měla jsem ráda ženský kolektiv a věci s tím spojené. Spoustu let jsem to ale brala tak, že jsem prostě chlápek, co by si moc přál být žena, ale není. Tečka. Mátlo mě například i to, že jsem na holky,“ popisuje známá trans aktivistka v podcastu.
V jednu chvíli jí to už ale nedalo a se svými pocity se svěřila právě nejbližším kamarádkám. Jejich reakce byla skvělá, ihned se k ní začaly chovat jako k jedné z nich, jako k ženě. „To byl nepopsatelný pocit, hrozně intenzivní emoce. Všechno do sebe najednou zapadlo a já to konečně pochopila. Tehdy jsem věděla, že musím udělat všechno pro to, abych mohla být sama sebou, že už dál nemůžu žít jako doposud,“ přiznává.
Problém ale byl, že měla doma manželku, se kterou byla patnáct let, a šestiletého syna. Jak její rozhodnutí přijmou, ji děsilo. „To bylo vlastně jediné, co jsem řešila. Hrozně jsem si přála, aby to manželka přijala, abychom spolu zůstaly. To se nestalo, žena to nevzala vůbec dobře a naše vztahy byly dlouhou dobu velmi napjaté. Naštěstí jsme vždy zvládly fungovat jako rodiče a nedělaly jsme si naschvály, i když i k tomu to chvíli směřovalo. Dnes ale můžu říct, že jsou z nás velmi dobré kamarádky a trávíme spolu dost času. Ale nevracíme se k sobě,“ říká s úsměvem.
Současně ovšem přiznává, že právě zůstat ve stávajícím vztahu bylo před šesti lety její obrovskou touhou a rozchod nesla velmi těžce. „Manželce jsem to vyčítala. Říkala jsem si, že jsem přece pořád ten stejný člověk, tak co na mně vlastně měla ráda? Chlupy a vousy? Ale postupem času mi došlo, že to byla blbost a naučila jsem se na to dívat i z jejího úhlu pohledu,“ dodává.
Velmi ji naopak podpořil, a stále je jejím největším spojencem, dnes dvanáctiletý syn. Lenka ze své zkušenosti může říct, že pro děti jsou tyto změny často mnohem snazší než pro dospělé. „Nemají předsudky, nejsou zavaleni tím bahnem jako my dospělí. Mají empatii. Janě, někdo může namítnout, že jim to zkazí život, budou čelit šikaně. Asi se i takové věci stávají. Já nejsem dětský psycholog, ale u nás to v tomto ohledu proběhlo vše skvěle a s žádnou šikanou se syn za těch x let nesetkal,“ tvrdí Lenka.
Transsexualita je zastaralá
V rozhovoru ale neřeší jen svůj osobní příběh, ale trans lidi obecně. „Nemám ráda slovo transsexualita, je zastaralé. Evokuje, že jde o nějaký sexuální problém, úchylku a deviaci. Tranzice ale se sexem souvisí jen do té míry, jako s ním souvisí život každého člověka. Nejradši používám obrat rodový nesoulad,“ vysvětluje a vzápětí popisuje i absurdity, kterým trans lidé v České republice čelí. Jedním z nich je například i operativní změna pohlaví, která je pro tu úřední v současné době vyžadována. Sama Lenka ji z obav, která v podcastu zmiňuje, nepodstoupila, takže podle úřadů je stále mužem. „Další absurdní věcí je, že si u nás nemůžete změnit jméno, jak chcete. Můžete tedy použít jakékoliv již existující jméno, ale musí odpovídat písmenku, co máte v občance. Já tedy nemůžu být oficiálně Lenka Králová, je to z právního hlediska pseudonym. Mohla bych se ale přitom klidně jmenovat Luke Skywalker. To je přece úplný nesmysl,“ popisuje.
Přesto ale uznává, že na tom Česká republika není zas až tak špatně. „Spousta věcí tu ohledně trans lidí nedává smysl a já na Česko ráda nadávám. Ale samozřejmě jsou i země, kde je to mnohem horší, a kde bych jen tím, jak vypadám, páchala trestný čin, za který bych mohla skončit ve vězení. Takže bych řekla, že ve světovém kontextu je Česká republika taková zlatá střední cesta,“ uzavírá.
V podcastu se ale dozvíte i mnoho dalších věcí. Jak z Lenčina osobního příběhu, tak z trans komunity obecně. Pravděpodobně zazní i dost informací, o kterých jste neměli tušení, Lenka Králová má totiž v této problematice logicky velký přehled a umí o tom mluvit velmi poutavě. Proto si Blesk Podcast rozhodně pusťte celý!
Hmm. Tak zrovna tenhle chlápek, co se třikrát rozvedl a pořídil si dvě děti, transsexual opravdu není. Proč se neustále chodí ukazovat jedni a ti samí lidé, kteří se nás snaží přesvědčit že jsou ženy, zatím co ostatní si svoje vyřeší a žijí spokojený život?? Pane Prokopič, až se zase budete pokoušet rozmnožovat jako muž, nebo se tak chovat s partnerkou, vzpomeňte si prosím na to, že nás už několik let přesvědčujete o tom, že Vy a Váš p*nis jste žena.