Cyril Höschl patřil k největším kapacitám v oboru psychiatrie, za svoji práci získal řadu ocenění. Naposledy v říjnu loňského roku obdržel prestižní Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě. Tu však profesor přijal v soukromí, upoután na vozík - bojoval totiž s krutým neurologickým onemocněním, z něhož nebylo cesty ven: multisystémovou atrofií. Tu mu lékaři diagnostikovali předloni, jde o neurodegenerativní onemocnění, které má podobné příznaky jako parkinsonismus. Svalstvo postupně ochabuje, nebo dokonce vypovídá službu. O nemoci jen několik měsíců před svou smrtí hovořil otevřeně v řadě rozhovorů.
„Ta nemoc je velmi nepříjemná, protože vede v průměru během šesti, sedmi let definitivně k smrti. Už mám rok za sebou a můžu se utopit v nejbližší sklenici vody, protože mi přestal fungovat polykací reflex. Takže když piju, tak se topím. To jsou příznaky, kterými nebudu nikoho obtěžovat, jen chci říct, že to hřiště se nesmírně zmenšilo. Legrace je na něm pořád, ale ten život je co do možností nesmírně omezený,“ popsal například v září 2024 v rozhlasovém pořadu Osudy.
Höschl byl mezinárodně uznávanou kapacitou. Zasloužil se o popularizaci psychiatrie a destigmatizaci duševně nemocných v posledních desetiletích. Od roku 1990 do roku 2021 byl ředitelem Psychiatrického centra Praha, které se v roce 2015 transformovalo v Národní ústav duševního zdraví v Klecanech, a byl také přednostou Psychiatrické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Loni získal cenu Neuron za mimořádný přínos vědě.
„Stres není jednoznačně negativní. Je negativní pouze tehdy, když je spojený s nemožností mít vliv na události a když je to takzvvaný distres, ten špatný a škodlivý. Eustres je ten pozitivní nebo i příjemný stres, který bychom v medicíně například mohli přirovnat ke zdravému pohybu. Proto já říkám mějte stres, protože je to zdravé,“ řekl jednou Höschl.
Höschlova rodina
Jeho otcem byl Cyril Höschl (1925 až 2016), jenž byl v 60. letech děkanem strojní fakulty Vysoké školy strojní a textilní (dnes Technická univerzita v Liberci). Bratr Viktor, který v roce 1997 zahynul při havárii vrtulníku v Krkonoších při výkonu povolání, byl uznávaným geofyzikem. Cyril Höschl absolvoval v roce 1974 Fakultu všeobecného lékařství UK. Psychiatrii se původně nechtěl věnovat, uvažoval o vnitřním lékařství či farmakologii. Jedním z důvodů, proč si ji vybral za profesní obor, byla plná obsazenost pražských lékařských míst v jiných specializacích.
Höschl a psychiatrie
Psychiatrie ho zároveň zlákala jako obor, který se týká toho nejzajímavějšího ve vesmíru, lidské mysli. Na medicíně ho zajímaly biochemické a fyziologické pochody v těle, endokrinologie, farmakologie. „Psychiatrie mi zbyla, když jsem po promoci nemohl jinde sehnat místo. Po čase jsem pochopil, že je to obor stejně univerzální jako celá medicína, každý v ní najde svůj zájem, od biologie přes psychotropní látky až po psychoterapii či spiritualitu,“ řekl dříve.
V letech 1974 až 1989 pracoval jako výzkumný pracovník a psychiatr ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (VÚPs) a byl i odborným asistentem na fakultě. Ve výzkumu se zaměřil na psychoneuroendokrinologii, která mapuje skrz změny v regulaci hormonálních dějů v organismu, co se děje v mozku při poruchách chování a prožívání. Výzkum směřuje také na psychofarmakologii a biologickou psychiatrii.
Po sametové revoluci byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1990-1997), poté tam byl šest let proděkanem. V letech 1990 až 2020 byl přednostou. V letech 2000 až 2011 byl ředitelem Centra neuropsychiatrických studií v Praze a v letech 2005 až 2013 viceprezidentem Vídeňské školy klinického výzkumu. V letech 2007 až 2008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů a v období 2008 až 2009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií. Byl také členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (2002-2004 a 2011-2014).
V roce 1996 neúspěšně kandidoval v Praze 8 jako nestraník na kandidátce ODA ve volbách do nově vzniklého Senátu.
Höschl publikoval přes 200 odborných textů v češtině a angličtině, podílel se jako autor nebo spoluautor na několika desítkách monografií, knih a učebnic. Věnoval se také publicistice a popularizaci vědy. Höschl se zasloužil o popularizaci a destigmatizaci psychiatrie v očích široké veřejnosti v posledních desetiletích. Měl například pravidelnou rubriku v časopise Reflex.
Ocenění
Držitel řady ocenění byl v posledních letech oceněn třeba Zlatou pamětní medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Cenou Arnošta Lustiga, medailí Za zásluhy o vědu od Učené společností ČR a Zlatou medailí Akademie múzických umění.
Kromě turistiky a hudby měl rád zejména literaturu. „Švejka si vážím víc jako filozofického prototypu než jako velkého románu. Za nejcennější považuji citáty, víc než celkový příběh. Výrok sapéra Vodičky 'Vinen nevinen, berte to po řadě!' se mi vybaví vždy, kdykoli sleduji nějaké kauzy v médiích,“ řekl jednou.
Höschl byl ženatý, manželka Jitka Štenclová je akademickou malířkou, mají dva syny a dvě dcery.
