Již příští středu, 2. dubna, oslavíte v pražské Lucerně 45 let na scéně. Uteklo to?
„Posledních pár let mám pocit, že žiju jiný život. První desky a první nahrávky mám v takovém oparu, přijde mi to hrozně dávno. Ale jak o tom mluvím, vybavuje se mi řada věcí, příjemné i nepříjemné, spojené s vystupováním. Na konci roku asi bouchneme šampaňské, protože oslavíme pětitisící koncert. Tak si říkám, jak je možné, že jsem to všechno zvládnul...“
Co všechno vaši posluchači na koncertě uslyší?
„Průřez těch nejúspěšnějších písniček, které musím hrát všude – Oheň, voda, vítr ví, Žít jako kaskadér, Hurikán, Padá hvězda a další.“
To jsou všechno obrovské hity. Máte nějaký, který vás překvapil?
„Některé písničky jsem dělat nechtěl. Třeba Hráli jsme kličkovanou, za to jsem se docela styděl. Ale natočili jsme ji a každý se ptal, co to ta kličkovaná je . Lidi to zajímalo, ujalo se to, stal se z toho hit a mě to překvapilo. Dneska to beru s úsměvem.“
Mimochodem, začínal jste jako Václav Janda. Proč jste se přejmenoval na Dalibora?
„Na popud Ládi Poštulky, který mi napsal první texty. Václavů bylo tehdy hodně – Neckář, Vašák a další. A protože jsem křtěný v kostele, měl jsem po kmotrovi druhé jméno Dalibor. Chtěl jsem tedy začít vystupovat jako Dalibor, bez příjmení, dokonce jsme se na tom domluvili s Karlem Šípem a Jaroslavem Uhlířem, když jsem pro jejich Hitšarádu nazpíval písničku Dívka z prázdné tramvaje. Jenže šéf přes kulturu v Československé televizi to zakázal, že takové móresy se zavádět nebudou. Takže mě odvysílali jako Dalibora Jandu a už to zůstalo!“
Přestože si mnozí mysleli opak, neměl jste před rokem 1989 na růžích ustláno.
„Pro ty nahoře jsem byl zpěvák s nesocialistickým hlasem. Vadilo, že nosím ruce v kapsách a jsem neoholený, neupravený a podobně. A v devadesátých letech naopak říkali, že moc připomínám dobu minulou. Byl jsem pro některé moc úspěšný a za to jsem dostal přes hubu.“
Dcera Dalibora Jandy Jiřina: Táta mi vyčítá, že nemám chlapa! David Turek, Elmer Carvalho
Odvraceli se od vás lidé?
„Před revolucí mi nabízeli některé zpěváky, o které nebyl velký zájem, aby se mnou jezdilli. Já to nechtěl. Pak se z těch zpěváků stali šéfové třeba v České televizi, kde dělali zábavu. A když tam někdo řekl, že by mohl vystoupit Dalibor Janda, tak oni, že ne, že jsem nomenklaturní zpěvák. To o mně řekl Aleš Ulm. Několik roků mě odsouvali ze zábavných pořadů České televize. Nebo režiséři, kteří nám v osmdesátých letech točili klipy a pak dělali, jako bychom měli lepru. Až v roce 1999 nebo 2000 mě pan režisér Jiří Adamec vzal na Nově do Silvestra, mělo to úspěch. Ale další rok po mně chtěl, abych nezpíval svoje věci, ale nějakou lidovku. Řekl jsem, že to ne. Adamec odpověděl – jak chceš... A od té doby jsem už na Silvestra nikdy nebyl!“
Jste šťastně ženatý, máte dceru Jiřinu, ale o syna jste tragicky přišel, spáchal sebevraždu. Dá se s tím vyrovnat?
„Říká se, že čas rány zahojí, ale jizva zůstane. Věci, které člověka potkají, se zaznamenávají a později se to podepsalo na mém zdraví. Všechen ten stres se nahromadí, dostal jsem infarkt a třikrát byl na druhé straně. Zachránila mě strašně milá paní doktorka Medová. Ale k vaší otázce – něco je v každé rodině, někde se o tom nemluví, jinde ano... Podle mě je dobré se z toho vykecat. Lepší než držet to v sobě!“
U vás se o tom mluvilo?
„Ano, hodně. Když se to stalo, moje žena chtěla, abych nerušil koncerty, že bych jen seděl doma a přemýšlel. Jenže před každým koncertem mi kondolovalo asi dvacet lidí, to bylo strašný. A stalo se mi, že jsem jednou z kabinky na toaletě slyšel dva lidi, kteří se přišli vyčurat, kteří mi to vyloženě přáli. Navíc to byli lidi, které jsem znal. Je to tragédie, jak vám tohle může někdo přát?“
Dcera jde ve vašich šlépějích. Máte radost?
„Nechtěl jsem, aby zpívala. Protože to ale od dětství měla ráda, slíbil jsem jí, že když bude mít ve škole vyznamenání, natočím s ní jednu věc. A pak to postupovalo... Kladu jí teď na srdce jinou věc – až se bude vdávat, ať si nebere umělce!“
150 písní a 23 alb
Držitel tří Zlatých slavíků z let 1986 až 1988 nazpíval více než 150 písní, přičemž jde až na pár výjimek výhradně o autorské nahrávky. Zatím vydal 23 alb (včetně kompilací), získal devět Zlatých, dvě Platinové desky, a loni v rámci koncertního turné ke svým 70. narozeninám v pražské Lucerně dokonce Multiplatinovou desku.
