Karel IV. měl slabost pro něžné pohlaví, pro jeho manželky to platilo obzvláště. Tou poslední se stala dcera pomořanského vévody a vnučka polského krále, Alžběta (nebo také někdy zvaná Eliška) Pomořanská, která se narodila nejspíše v roce 1347 – tedy 31 let po svém choti. Českého krále pojala za manžela ve svých 16 letech roku 1363 v Krakově, odkud po svatbě zamířila do nového domova v Praze, kde byla ve svatovítském chrámu korunovaná na českou královnu.
Později byla korunovaná na císařovnu – mimochodem po své předchůdkyni Anně Svídnické (†asi 23) byla vůbec druhou „českou“ císařovnou. S Karlem IV. žila až do jeho smrti v harmonickém manželství, skrz které přišlo na svět dohromady 6 dětí – mimo jiné Zikmund Lucemburský (†69). A bylo to manželství přesně, jak známe z legendárního filmu. Harmonické a láskyplné. Karel k ní „měl asi ze všech svých manželek největší respekt,“ domnívá se historik František Kavka v knize Čtyři ženy Karla IV.
Královna »lamželezo«
„Měla zřejmě vladařské ambice,“ zamýšlí se historik dále. „Dovedla zaskočit i jako velitelka branné pohotovosti, účastnila se závažných jednání hodných její císařské hodnosti a vtiskla svou pečeť Karlovu dvoru za pobytu v pražské rezidenci, na Karlštejně i v zahraničí. Němčina byla jejím běžným jazykem,“ ale „stejně jako její předchůdkyně si musela časem osvojit i češtinu.“
Známá je Alžběta pro svou údajně nebývalou sílu, která se nezakládá na pouhých domněnkách. To, čím vyvolávala údiv přihlížejících, zaznamenal kronikář Beneš Krabice z Weitmile (†asi 75). „Proslula tím, že při dvorských kratochvílích lámala nové podkovy, nože a trhala pancíře na těle rytířů, což po ní nesvedl žádný muž. Šířila se pak zvěst, »že od dob Libuše nebylo v Čechách silnější ženy,«“ podotýká Kavka. Beneš Krabice z Weitmile taktéž nezapomene zmínit císařovninu skromnost a zbožnost.
Tolik k povaze. Ovšem jak Alžběta vypadala? „Do historie se zapsala svými mimořádnými tělesnými dispozicemi. Měla statnou a urostlou postavu,“ konstatuje přední lékařská kapacita na obličejovou chirurgii Jiří Ramba v knize Záhada nemoci Karla IV. Osobnosti českých dějin z perspektivy obličejové chirurgie. „Jedině tvrdým tělesným výcvikem, jakému se podrobovali mladí chlapci na šlechtických dvorech, mohla získat svoji sílu a zdatnost,“ uvádí Ramba. Jenže byla to právě touha po „dětských dobrodružstvích“, která se Alžbětě krutě vymstila.
Potíže se žvýkáním
Podle Jiřího Ramby utrpěla Alžběta v dětství ošklivý úraz. Šlo o zlomeninu kloubního výběžku dolní čelisti. „Nejspíše se jednalo o vysokou dislokovanou zlomeninu pravého kloubního výběžku v místě krčku,“ uvádí. Dojít k ní mohlo mezi 12. až 15. rokem dívky, tedy nedlouho předtím, než si vzala Karla IV.
Důsledkem zlomeniny pak došlo k asymetrii čelisti i brady. „Po celou dobu, než došlo k definitivní remodelaci, dívka žvýkala na levé straně,“ uvádí Ramba s tím, že do její plnoletosti se toho poranění podepsalo i na jejím vzhledu. Levou část brady měla totiž o několik milimetrů protaženější, než byla pravá část, jíž při jídle tolik nezatěžovala žvýkáním.
Lásko má já stůňu youtube
Za zmínku stojí, že při lékařském a antropologickém průzkumu jejích ostatků v 80. letech 20. století mohl Ramba konstatovat, že byť středověká hygiena nebyla na kdovíjaké úrovni, mohla se Alžběta mohla pyšnit prakticky dokonalými zuby! „Chrup byl kompletně prořezán a bez kazu,“ konstatuje Ramba.
Věrná až za hrob
Po smrti Karla IV. se stále mladá Alžběta (v roce 1378 jí bylo teprve 31 let) stáhla do ústraní. Je „nutno předpokládat, že Karlovi zachovala věrnost až do hrobu,“ ujímá se slova Kavka. Královskou rezidenci obývala čím dál tím méně, až nakonec úplně přesídlila do Mělníka, později do Hradce Králové, kde 15. února 1393 také zemřela. Její ostatky byly pohřbeny do královské krypty ve svatovítské katedrále. Avšak dílem nejrůznější manipulace s hroby se její věčný odpočinek neobešel bez komplikací.
Věčný klid až po několika staletích!
Když byla v roce 1986 královská hrobka otevřena, aby mohly být pečlivě prozkoumány ostatky králů a královen, přišlo se na to, že Alžběta byla pochována špatně! „Během překládání ostatků v dřívějších dobách došlo k záměnám: Alžbětina kostra byla uložena do rakve Václava IV. (†58) spolu s jeho lebkou, zatímco jeho skelet byl ve sběrné tumbě,“ uvádí Jiří Ramba.
Pikantní na tom je, že Václav IV., který byl synem Karlovy třetí manželky Anny Svídnické, neměl se svou macechou příliš idylické vztahy. Konec konců právě kvůli Václavovi nakonec Alžběta zvolila život mimo Prahu, aby se s ním nemusela tolik vídat. Teprve když byly ostatky všech pohřbených důkladně prozkoumány a především pak také identifikovány, došlo v roce 1991 k jejich řádnému pohřbení do náležitých rakví.
Víte, že…
… česká královna a německá císařovna Alžběta Pomořanská byla zvěčněna na Zlaté bráně svatovítské katedrály? Nad vstupem u jižní věže se nachází skleněná mozaika Posledního soudu, pod níž zbožně klečí jak Karel IV.,tak i Alžběta Pomořanská.
