Jurečku zpražil Křeček: S vaničkou vylévá i dítě! Ochránci práv vadí nedomyšlená revize dávek

Dětský ombudsman je téměř na konci legislativního procesu, brzy ho projedná Senát. Volba toho, kdo bude úřad zastávat, připadne ale zřejmě až na další volební období. Padají už nějaká jména?

Zmiňujete problém, do kterého jsme se dostali. Ten zákon nabude účinnosti 1. 7. letošního roku. Očekává se, že dětský ombudsman bude k tomu datu. A já říkám, že určitě nebude, protože musí být zvolen Poslaneckou sněmovnou, která je na konci svého působení.  Bude to dělat můj zástupce na základě pověření v novele zákona. A pak v lednu či v únoru příštího roku se přijde s tím, že se zvolí dětský ombudsman. Lidé si v tu chvíli budou říkat proč, když už to půl roku funguje. Pořád se to odkládalo, a tak jsme se dostali do těchto složitých podmínek.

Zájemců určitě bude celá řada. Jsou zde samozřejmě podmínky, které musí daný člověk splňovat.

V Česku vznikne dětský ombudsman, schválili poslanci. Prošla i pojistka proti proradným advokátům

Dle návrhu se jím bude moci stát osoba starší 35 let, která se v předchozích 10 letech alespoň 5 roků věnovala prosazování či ochraně práv dětí. Kdo takovou roli nejlépe naplní?

S nadsázkou lze říci, že takové podmínky splňuje i školník… Definice je to široká a i v Senátu se o tom vedla diskuze, zda není až přespříliš široká. Mně se jeví jako nejlepší možnost, aby se jednalo o soudce se zkušeností v opatrovnické agendě. To jsou lidé, kteří mají dennodenní praxi s dětmi, zároveň ví, jak u soudu vystupovat. Naopak by dle mě nemělo jít o politika, který tvrdí, že chce chránit děti, ale potkal je leda na ulici.

Říká se, peníze až na prvním místě… Jak klíčová je otázka, s jakým rozpočtem bude dětský ombudsman operovat? Jsou zde totiž čtyři varianty…

Jde o nejzásadnější problém. Vláda o tom zatím nerozhodla, kterou cestou se vydá. K nám se dostávají informace, že bychom  měli dostat asi 11 lidí. Upozorňuji ale, že na Slovensku, které má polovinu obyvatel oproti ČR, tu agendu zastává jednadvacet zaměstnanců. Zároveň se vůbec nemluví o té lidskoprávní instituci, která má být u nás také zřízena a která má například u našich východních sousedů 25 zaměstnanců, u nás má mít pět. Já si tedy musím klást otázku, zda to vláda myslí vůbec vážně. Jestli si nechce jen odškrtnout nějaký požadavek přicházející z EU a jít dál bez toho, aby vše fungovalo tak, jak má. Když dostaneme pár milionů a nemnoho lidí, tak to zkrátka nemůže fungovat.

Jak konkrétně by vypadalo fungování v té nejnižší? Dětskému ombudsmanovi jsme v zákoně přiřkli řadu kompetencí: výzkum práv dětí, přijímání podnětů, docházení k soudu, zasahovat, mít poradní orgán, jehož členy musíme zaplatit. Jestli to vláda prostě finančně nepokryje – a samozřejmě žijeme v nějaké realitě, ve které se konsolidují veřejné rozpočty –, tak se to bude dělat jenom na nějaké deklaratorní úrovni. Což by bylo zklamáním veřejnosti, protože se obávám, že veřejnost očekává od tohoto ombudsmana hodně.

Nyní ještě dětského ombudsmana nemáme, ale asi nelze říci, že práva dětí jsou přehlížena, ne?

To bych nesouhlasil. Staráme se o všechno možné, ale zrovna o práva dětí tedy nějak zvlášť dbáno není. Dám vám příklad: Dle Istanbulské úmluvy (ČR ji ratifikovala, ale následně implementaci neschválila, pozn.red.) má dítě právo znát své rodiče. Kam se ztrácí ono právo u toho množství soužití, které nyní máme? Vytváříme generaci lidí, kteří nebudou znát své biologické rodiče, což za mě je velký problém. Máme problém s psychickými problémy u dětí, ale jak budou vypadat psychické obtíže teprve u takové skupiny? Práva dětí jsou samozřejmě zajištěna skrze OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, sociálka, pozn.red.), ale že by byla zajištěna tak, jak by měla být, to se nedomnívám.

Obchod s dětmi v Praze?! Číňan si za miliony objednal dítě na Ukrajině, přijel pro něj do Česka

Zmínil jste národní lidskoprávní institut, tedy úřad, který by hodnotil celkový stav lidských práv v naší zemi. To ombudsman nedělá, ten se věnuje jen jednotlivým kauzám...

Nemáme nezávislou instituci, která by hodnotila lidská práva. Máme buď neziskovky, nebo vládou řízenou zmocněnkyni pro lidská práva. Ale to by se mělo změnit novelou zákona o ombudsmanovi, která by mi umožnila zabývat se stavem lidských práv šířeji, než mohu dnes.

Nezávislou instituci nutně potřebujeme! Proč? Aby se stále neopakovalo, že Česká republika je rasistická, že občané jsou národ rasistů, jak to pořád slyšíme od mezinárodních institucí. Lidskoprávní institut bude ten, který bude moci říct ne, je to zkrátka jinak. V současnosti bohužel není žádná zpráva výboru Evropské unie, která by nekonstatovala, že v České republice jsou porušována lidská práva, že dochází k diskriminaci menšin a podobně. Přitom české ministerstvo, které zkoumalo například diskriminaci v oblasti přidělování obecních bytů, nezjistilo ani jeden případ diskriminace. Nelíbí se mi to označení, není totiž pravdivé. Ne každé nespravedlivé rozhodnutí je automaticky diskriminace. Jsme rovnoprávní, ale nejsme stejní.

Na 30 tisíc dětí má otce, nebo matku ve vězení: Pro ně v Praze vzniklo centrum. Jsou ohroženou skupinou

Vy upozorňujete, že poslední dobou roste počet Romů, kteří se vzdělávají v programech se sníženými nároky – to jsou vlastně programy pro žáky s lehkým mentálním postižením. Co s tím?

Podle mě není spravedlivé řadit tyto děti do skupiny lehce mentálně postižených, protože ona to není pravda. Pokud dítě nechodí do školy, nezná hodiny, nemá ochotu se vzdělávat, protože proto nevidí důvod, tak jde o sociální postižení, nikoliv mentální. Počet vyloučených lokalit roste. Jak je to možné?

Potřebovali bychom větší zapojení romských organizací. Aby denně byly třeba u toho, když děti končí docházku předčasně. Některé organizace se angažují na nejvyšší úrovni, tedy té institucionální, ale že by se vypravily do té lokality – kam třeba už ani autobusy nejezdí, protože je obce zastavily –, aby tam někdo přišel z těch Romů a snažil se o něco, to jsem teda neviděl. Je pěkné mít muzeum romské kultury, ale denní práce Romů s Romy prostě chybí. Oni totiž nejsou jednotní. Jedni něco řeknou a druzí se vymezí, že tato skupina je nezastupuje. V ČR máme vládní zmocněnkyni pro záležitosti romské menšiny Lucii Fukovou, se kterou jsem v kontaktu a spolupracujeme. Problém však vidím v té institucionální úrovni, která se potýká s tím, že se jedná o vládní instituci, který má poradní a iniciační úkoly v oblasti romské integrace, nikoliv výkonné pravomoci.

Místostarostka MČ Ostrava-Přívoz Alena Pataky v rozhovoru pro Okraj.cz řekla: „Mentalita Romů se od 13. století nezměnila, protože jsou geneticky vybaveni úplně jinak. Oni ve svém životě nemají cíl se vzdělávat. Mají úplně jiné cíle. Kočovnictví, jež v nich bylo zaseto někde v Indii, určitým způsobem přetrvává.“ Následně se po vlně reakcí omluvila. Jak výrok vnímáte?

Reakce se sesypaly na tuto část a zcela pominuly druhou část rozhovoru, kde paní místostarostka velmi realisticky popisuje situaci v obcích. Samozřejmě ta úvaha pokulhává v tom, že ona se nezměnila ani mentalita Němců či Čechů. Proč by taky? Romové jsou úžasný národ se svou kulturou, který si dokonce dokázal zachovat svůj jazyk, což v podobné situaci dokázali jen Židé, nikdo jiný. Mentalita je jedna věc, způsob života druhá. Za mě je podstatné, jak oni sami přistupují k většinové společnosti – to jsou totiž ty neustálé střety.

Roztržka Romů s Vietnamci v Bílině: Hvězda internetu má jasno... Použili na nás Kung Fu!

S tím souvisí téma revize dávek, vlajková loď ministra práce Mariana Jurečky, který vytáhl do boje s »nemakačenky«, kteří systém zneužívají. Jeho rezort plánuje sloučit 4 nejčastější dávky do jedné. Pomůže to?

Obecné mínění občanů je u tohoto problému takové, že dávek je moc a vynakládáme na ně příliš peněz. A je to pravda, třeba na bydlení jde v současnosti z rozpočtu nejvíce peněz v historii republiky. Všichni ale známe případy, kdy peníze jdou tam, kde pomoc není evidentně potřeba. Celospolečenský konsenzus je u této sociální otázky klíčový. Pokud by se ta revize tlačila na sílu jenom koalicí, tak to by nebylo dobré a jen by to zakládalo na dalších konflikty. Nic nemůže být přijato stoprocentně, ale je třeba hledat rovnováhu mezi tím, abychom na jedné straně nikoho nevylučovali, ale na druhé neplatili za někoho, kdo nechce pracovat. Samozřejmě to zpřísnění – když nevyplatíte dávky tomu, kdo nepracuje – nesmí ohrožovat dítě, to je v rozporu s předchozí judikaturou Ústavního soudu.

Prožili jsme období, kdy občané byli vládou vyzýváni, aby se nestyděli a šli si pro příspěvek…

Příspěvek na bydlení je nezbytný a způsob, jak se ním zacházíme, je katastrofický. Dám vám příklad: Obec vypíše soutěž na nejvyšší nájemné. Přihlásí se člověk, který nepracuje, bere jenom sociální dávky. Ti, co pracují, si mohou dovolit nabídnout jen menší nájemné a ten člověk s dávkou dá nejvyšší nabídku, protože ví, že za něj zaplatí stát.

Je to šílený systém. Jsou stovky pronajímatelů, kteří dostávají peníze jakoby od nájemců, ale platí to stát. Je zde otázka ubytoven, zda mají vůbec být v soukromých rukou. Čili na jednu stranu chceme, aby dávky na bydlení umožnily lidem bydlet, na druhé straně ale vidíme, že vzniká velká skupina, které bydlení platí stát, přestože by její členové mohli pracovat, protože nejsou zdravotně postižení a podobně. Jsou to složité otázky, které jsou v tom zákoně nějak řešeny, ale ne tak, aby to onen problém vyčerpalo zcela.

Dostupnost bydlení se celkově snižuje. Zákon o bydlení, který byl a je přijímán s velkým nadšením, tedy alespoň u politiků, to nezlepší. Ten zákon zajistí, že se byty budou stavět, ale nezajistí, aby byly dostupné. V té legislativě je formulace „nájemné nižší než tržní“. Co to je? Kdo to určí? Zkrátka dostatek bytů je jedna věc a jejich dostupnost, věc druhá – můžeme mít tisíce bytů, které ale nebudou dostupné.

Jurečka chystá zpřísnění vyplácení dávek. Nezaměstnaní se budou muset víc snažit

Vy jste k té revizi dávek od začátku podal desítky připomínek, části bylo vyhověno, ale některá slepá místa přetrvávají. Třeba jste chtěl, aby mezní věk seniorů, který se používá pro vymezení zranitelné skupiny, byl 65 let, ne 68, jak je plánován. Může se ještě něco změnit?

Obávám se, že se už něco změní jen velmi těžko. Ve Sněmovně prošel zákon druhým čtením a čeká ho třetí, kde už budou jednotlivé podané pozměňovací návrhy schvalovány. Pak zamíří legislativa do Senátu, který s tím nic neudělá, protože volební období končí a Sněmovna už nic nového neprojedná. To je obecně problém zákonů v tomto období.

Revize je nezbytná, jak jsem osvětlil v předešlé odpovědi, nesmíme ale s vaničkou vylít i dítě tedy zapomenout na zvlášť zranitelné skupiny obyvatel. To nejsou pouze senioři, ale i děti, kde jsme také chtěli změnit věk dítěte, od kterého je považováno za ohrožené. K tomu obecně směřovaly ty naše připomínky.

Pokud bude revize dávek schválena tak, jak to vypadá nyní, bylo by ono dítě vylito i s vaničkou?

Dobře to lze ukázat na příkladu, kdy je starší sourozenec dítěte, který již vstoupil na pracovní trh, vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Kromě snížení dávek na bydlení dojde i k „potrestání“ zbývajících členů domácnosti včetně mladšího sourozence odnětím složky dítě na půl roku. Takové důsledky nové právní úpravy považuji již za nepřiměřeně tvrdé.

Podle současného zákona totiž mohl úřad práce i člověka vyřazeného z evidence považovat za osobu v hmotné nouzi. Tím mohly být akutně řešeny případy hodné zvláštního zřetele, například rodiny s nezletilými dětmi. V novém systému to již možné nebude. Důsledky vyřazení z evidence budou zejména pro rodiny s dětmi velmi tvrdé, a proto jsme v připomínkovém řízení navrhovali zkrácení lhůt. V mnoha případech dochází k vyřazení osoby i na základě bagatelních pochybení či nezaviněných situací.

Jurečka u Pavla hájil revizi dávek. Chce systém založený na motivaci

Funkce ombudsmana obecně

Vy jste ve funkci přesně 5 let (rozhovor vznikl 19. února 2025). Během vašeho mandátu se řešila i odvolatelnost ombudsmana, který je ze strany politiků neodvolatelný, pokud je jmenován. Je to za vás správně?

Existovaly politické snahy mě odvolat, a to pro mé postoje, aby Sněmovna měla nějakou kontrolu nad mou prací. Ombudsman je ale člověk, který je naprosto nezávislý, a to je dáno právě tou neodvolatelností. Ať říká cokoliv, tak nemůže pro ten postoj být postihnut. V tomto smyslu by se nemělo nic měnit, nemá-li se popřít samotná instituce veřejného ochránce práv.

Jiná věc je, zda by měl mít ombudsman nějakou výkonnou pravomoc, protože my nic nerozhodujeme, my jenom dáváme svá stanoviska. A ta jsou mimochodem velmi respektována – když dám nějaké stanovisko, tak v 98 % případů úřady vyhoví a změní své rozhodnutí. Pokud nevyhoví, což je opravdu zlomek případů, tak můžeme buď informaci publikovat, nebo jít na vládu, což taky často děláme a komunikujeme s ministry. V některých jiných státech, například v Maďarsku, může ombudsman ukládat pokuty. To si ale nemyslím, že je správné.

Vy jste na začátku vašeho mandátu čelil demonstracím spolku Milion chvilek pro demokracii. Jak na to zpětně, po pěti letech, vzpomínáte?

Ty demonstrace byly proti mému věku. Mám snímky transparentů, které ti demonstrující nesli, a tam bylo napsáno, že 82 je příliš. Demonstrace proti věku člověka je z podstaty blbost. Zatím nepociťuji, že by mě věk nějak omezoval. A i veřejnost to oceňuje, neboť patříme k institucím, které mají podporu nadpoloviční většiny obyvatel (dle posledního publikovaného průzkumu CVVM Z ROKU 2024 to bylo 56 % důvěry a 28 % nedůvěry, což byl lepší výsledek, než měla třeba ČNB, prezident či Ústavní soud, pozn.red.). Kdybychom byli jen nějakou hlásnou troubou vlády nebo opozice, tak tomu tak není.

Já vím, že jsem kontroverzní osobnost – publikuju řadu věcí, které jsou ve společnosti přijímány různě, ale to ostatně považuju za svůj úkol. Kdyby člověk říkal jenom, co si myslí, že se má říkat, tak by to nemělo žádný smysl.

Komentář: Koronavirus upozadil chvilkaře. Bude jejich skutečným koncem Křeček?

Veřejný ochránce práv je instituce, která má pod sebou ostatní, všem mluví do jejich činnosti, ale nic nerozhoduje, jak jste už popsal. Na jaké oblasti si v poslední době občané nejvíce stěžují?

Samozřejmě novináři se nejraději ptají na jednotlivá ministerstva. Největší problémy nám tvoří sociální zabezpečení, u něhož je dlouhodobě nejvyšší počet problémů. Tedy výpočet důchodů, počet dávek. Druhý v pořadí je stavební zákon, respektive problémy s černými stavbami, hranicemi pozemku atd. Zde se jasně projevuje neschopnost státu, nevykonatelnost práv. Všichni rozhodnou, že je ta daná stavba postavená načerno, ale nikdo s tím nic neudělá.