Šéf letenkového impéria Kiwi Dlouhý v Hráčích: Jestli vám dlužíme, pište přímo mně! ...a dal nám svůj e-mail
V době covidu byla letadla přilepená k zemi. A aerolinky otálely s vrácením peněz za zrušené lety. Problémy to způsobilo i Kiwi.com - rozhraní, které pomáhá vyhledávat netypická letecká spojení a přeprodává letenky. Jeho šéf Oliver Dlouhý, který byl hostem Hráčů, proto i prostřednictvím Blesku apeluje: pokud jsme vám peníze náhodou nevyplatili, pište přímo mně! Jeho osobní e-mail najdete v textu vespod.
V jednu chvíli Forbes ohodnotil váš majetek na 1,5 miliardy. Jaký to byl pocit?
„Já to neřeším. Takřka veškerý můj majetek je vázán ve firmě Kiwi, takže jedna věc jsou peníze, druhá věc je, na co si člověk může sáhnout. Já to nedělám primárně pro peníze. Mě to strašně baví a Kiwi je zároveň možnost, jak ovlivnit svět k lepšímu.“
Myslíte demokratizaci cestování?
„Obecně si myslím, že cestování je dobrá věc a že kdyby lidi víc cestovali a poznávali jiné kultury, bylo by na světě víc pochopení, byli bychom k sobě milejší. Je to možná naivní pohled, ale já to takhle jako vášnivý cestovatel vnímám.“
Když tu byl Radim Jančura, majitel RegioJetu, také říkal, že má majetek vázaný ve firmě a prozradil, jaký si vyplácí manažerský plat. Jaký máte vy?
„Podle mě standardní, spíš substandardní pro pozici, kterou mám. Já si vždy řeknu o zvýšení platu ve chvíli, kdy se něco fakt velikého podaří, tak doufám, že po konci tohohle roku budu moci zase. Ale konkrétní částku zmiňovat nebudu, takový střelec jako Radim nejsem a Radima zdravím.“
Moment. A komu si říkáte o zvýšení platu?
„Já vlastním okolo 20 procent firmy a většinovým vlastníkem je společnost General Atlantic, což je fond z New Yorku působící po celém světě. A jim já se zpovídám.“
Už jste si někdy řekl o zvýšení mzdy a oni řekli, že není ten správný čas?
„Ne. Já spíš chodím později než dřív.“
Každopádně od roku 2019 jste v žebříčku Forbesu nebyl. Nakolik si teď ceníte toho svého podílu v Kiwi?
„Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, nemám to spočítané. Kiwi.com není veřejně obchodovatelná společnost. Máme nějaké audity, nějaké oceňování nezávislými firmami a jsou to vysoké jednotky miliard. Ale tohle jsou pro mě zcela virtuální peníze.“
A kdy na té burze budete?
„To je pro nás strašně důležité téma a firmu ale na to stát se veřejně obchodovatelnou připravujeme. Já doufám, že reálně by to mohlo být za 2 roky, ale to je spíš nějaké mé přání, protože tam je strašně moc externích a interních faktorů, které musí být ve správné konstelaci.“
Co si od toho slibujete? Znamenalo by to příliv peněz do firmy, ale kam byste ještě chtěli růst?
„Jde o geografický růst. Kiwi.com působí ve všech zemích světa, ale jen v malé části jsme opravdu silní nebo dominantní. Takže chceme vždy vybrat nějaký trh a do něho investovat. To je potřeba dělat i několik let, než se stane hodně profitabilní.“
Roku 2020 jste v rámci covidu prošli peklem, letadla nelétala, bál jste se, že skončíte?
„Toho jsem se nikdy nebál nebo jsem si to možná nepřipouštěl. Dnes se to lehko hodnotí, ale tehdy to byly strašně intenzivní chvíle, každá minuta času byla vyplněná činnostmi, které souvisely se zachraňováním byznysu. Nebyl čas uvažovat ani filozofovat. Navíc pokud věříte, že váš byznys je fundamentálně zdravý a dává smysl, nepřipouštíte si, že by kvůli dočasnému externímu zásahu mohl skončit. Poslední faktor je, že jsme měli General Atlantic, což je silný partner, který by svoji investici nenechal padnout.“
Tehdy ale vznikl reputační problém, protože vy jste nebyli schopni lidem dát peníze za zrušené lety s argumentem, že ty jim dluží aerolinky a ty je zadržovaly. Je dnes všechno vypořádáno do posledního případu?
„Podle toho, co říká naše databáze, tak ano. Pokud tam nějaké jednotky případů kvůli technické chybě vypadly, tak vyzývám lidi, kteří si myslí, že nebyli za covidovou situaci férově odškodněni, aby napsali na oliver@kiwi.com. A já se o to postarám osobně.“
Ty negativní recenze z té doby ale v internetovém prostoru zůstávají. Co s tím? Ovlivňuje vám to dosud podnikání?
„Jasně, na internetu všechno zůstane navždy. Kdyby šlo lusknout prstem a nechat to zmizet, bylo by to fajn. Na druhou stranu je to naše historie, která se reálně stala a já mám čisté svědomí. Dělali jsme všechno pro to, abychom všechny zákazníky co nejrychleji odškodnili a peníze od aerolinek vymohli. Z velké části se to povedlo, malou část jsme zaplatili ze svého, což jsme legálně ani nemuseli, ale chtěli jsme udělat správnou věc. A teď jedeme dál. Jediný boj s negativními recenzemi jsou ty pozitivní, které vychází z kvality našich služeb. A většina jich teď pozitivních je a zákazníci se k nám vrací víc než dřív.“
Máte teď nějaký finanční polštář, kdyby se situace za covidu opakovala a vy jste potřebovali zákazníky odškodnit rychleji?
„Ano. Jakmile po covidu Kiwi.com zase začal fungovat a vydělávat, jsme vypořádali všechny remundy a rozhodli se, že vybereme od investorů další kapitál. Právě pro případ další takové neočekávané události – my tomu říkáme černá labuť, prostě něco, co nikdo nečekal. Příště to bude zase něco jiného a my aktuálně sedíme na aktuálně veliké kupě kapitálu, který záměrně držíme pro takové případy.“
A budete na těch penězích sedět i v případě, že teď bude ekonomicky několik úspěšných let za sebou?
„Máme dostatek i na nějaké investice. Zatím naši expanzi hradíme z vlastních peněz, ale budeme-li připraveni expandovat rychleji, peníze zřejmě vezmeme na burze.“
Stát vám ručil za úvěr na 1,2 miliardy. Kolik z toho jste využili?
„Pokud vím, tak jsme ten úvěr vyčerpali celý, a pak ho přefinancovali tím kapitálem, který jsme vybrali.“
Zajímavé je, že podobný úvěr se zárukou od státu chtěla společnost SmartWings, a té se to nepovedlo. Musel jste lobbovat u tehdejších klíčových politiků? Andreje Babiše? Aleny Schillerové? Karla Havlíčka?
„Minimálně v tomto kontextu jsem se s nimi osobně nesetkal; v jiném kontextu s některými z nich ano, ale pro toto ručení to nebylo relevantní. Já nemůžu komentovat, proč to jiné firmy nedostaly, a my ano. My máme finančního ředitele a lidi, kteří se o toto starají. Moje role v Kiwi je produktová a strategická. Nemusel jsem se s nikým scházet ani ho přemlouvat.“
Řeší se to v kontextu toho, proč stát zachraňuje firmu, která sice začínala jako český startup, ale nyní je většinově vlastněna americkým investičním fondem…
„Na to bych se zeptal přímo toho státu. My jsme jako jakákoliv jiná firma využili naši možnost o to ručení zažádat a na základě nějakých vlastních kritérií, která stát stanovil pro posuzování těch žádostí, to vyšlo.“
A jste tedy česká firma? Nebo jaká jste vlastně firma?
„Jsme firma, která má sídlo v České republice, jsme vlastně české eseróčko většinově vlastněné americkou firmou. To je pravda. Na druhou stranu drtivou většinu všech zaměstnanců máme tady v České republice, v Praze a v Brně; menšinu máme všude možně po Evropě. V Americe máme možná jednoho nebo dva zaměstnance, takže záleží, z jakého úhlu pohledu se na to díváme. Co se týče zaměstnanců, firemní kultury i mě jako CEO vnímám Kiwi jako českou firmu.“
Podle webu Hlídací pes jste inkasovali dotace za 353 milionů korun, podle Hlídače státu dokonce skoro 2 miliardy. Co je přesnější? A potřebujete ke svému podnikání dotace?
„Dvě miliardy to rozhodně nejsou, takže si myslím, že ta první částka bude blíž realitě. Vyhledáváme dotace stejně jako každá firma. Máme právo se do programů, které nám dávají smysl, zapojit, využíváme ho, a buď dotace získáme, nebo nezískáme.“
Vnímáte to české nebo evropské prostředí jako předotované? Byli byste úspěšní, i kdyby dotací nebylo?
„Myslím si, že by to na náš úspěch nemělo úplně vliv. Ty dotace jsou nástroj Evropské unie, protože to byly většinou peníze z evropských fondů, jak ovlivňovat rozhodování firem a já tohle jako CEO Kiwi.com komentovat nebudu.“
A osobní názor?
„Lidsky bližší mi je tržní prostředí než nějak ohýbané prostředí.“
Umíte pro naše diváky popsat váš byznysmodel? Tedy jednoduše: na čem vyděláváte?
„V zemích, kde je spuštěná, je to služba Kiwi Guarantee (kombinuje v sobě okamžité poskytnutí kreditů za zrušený let, vyřídí za pasažéra online odbavení a nabízí 24hodinovou online podporu – pozn. red.). Do té doby byl náš hlavní byznys o kombinaci letů nespolupracujících dopravců, což zákazník nikde jinde nenašel. To tvořilo 15, 20 procent všech vyhledávání, zbytek tvořily standardní přímé lety a nyní máme pro zákazníka ve formě Kiwi Guarantee přidanou hodnotu i pro tyto případy.“
Za rok 2023 jste vykazovali lepší čísla, už jste nebyli ve ztrátě. Jak bude vypadat uzávěrka za rok 2024?
„Nechme se překvapit, ale už můžu říct, že co se týče ziskovosti firmy, předčili jsme všechna vlastní očekávání.“
Vy máte dohody se stovkami aerolinek, které jsou nějak vzájemně výhodné. Nedávno jste si potřásl rukou i se šéfem Ryanair Michaelem O’Learym po letech bojů a soudních procesů. Co z této dohody má Ryanair?
„To se zeptejte jeho.“
A co z toho máte vy? Dozvíme se to?
„My jsme partneři s největší aerolinkou v Evropě. Z toho mám velkou radost.“
Znamená to lepší podmínky pro cestovatele? Levnější letenky? Není to nějaké podání ruky v zákulisí, kdy budete přeprodávat letenky, které budou ve finále dražší?
„To si zákazníci mohou zkontrolovat na našich stránkách. Není to žádná zákulisní dohoda, ta dohoda byla opravdu spíš o tom, jestli budeme, jestli budeme nadále bojovat, anebo jestli prostě budeme spolupracovat. Shodli jsme se na obou stranách, že pro zákazníka bude výhodnější, když budeme spolupracovat.“
Pořád mluvíte obecně. Co se tedy změní pro zákazníka?
„Pro zákazníka se změnilo například, že Ryanair v době, kdy jsme válčili, našim zákazníkům ztěžoval odbavení. Bylo tam ověřování dokladů, aby se Ryanair ujistil, že přeprodejce, s nímž neměl smluvní vztah, poslal správné informace a údaje o tom zákazníkovi. To byla pro zákazníka frikce a on si to pak radši kupoval přímo přes Ryanair.“
Nikdy jsem nevydedukovala, proč jste se do toho konfliktu vůbec dostali.
„Rivalita mezi Ryanairem a všemi přeprodejci vznikla ve chvíli, když jeden nejmenovaný subjekt přestal vyplácet náhrady za zrušené lety. To znamenalo, že ty náhrady vyplácel Ryanair, ale ten přeprodejce si je nechával. Ti přeprodejci se pak různě skrývali, aby mohli dále letenky nakupovat, Ryainair nevěděl, kdo přesně to byl, tak začal bojovat s námi všemi.“
Jak se změnily zvyklosti lidí při nákupu letenek? Třeba od pandemie? Někde jsem četla, že byznys roste, protože si chceme víc užívat cestování, než nás zase zablokuje nějaká další podobná událost.
„Tohle »cestování z pomsty« bylo vidět ještě rok a půl po covidu. Lidé si to chtěli užít, jako kdyby nebylo žádné zítra, což pomohlo nakopnout byznys jak nám, tak aerolinkám. Už to ale zase dohnal organický růst. Je mnohem více kapacity na trhu, protože některé finančně silnější aerolinky, zrovna Ryainair, i v době covidu dělaly obrovské objednávky letadel. Zároveň musí snižovat ceny, aby letadla naplnily, což zase vede ke stimulaci poptávky. A jestli jde o změny ve zvyklostech, tak čím dál tím menší počet zákazníků létá do klasických destinací v klasických časech – třeba do typicky letní destinace Barcelony se teď jezdí hodně na jaře i v zimě, Češi si nově oblíbili třeba Albánii nebo Estonsko, tedy země, které dřív vůbec nebyly v žebříčku.“
Proč?
„Jednak chtějí objevovat něco nového, jinak je to i možný vliv globálního oteplování. V těch typicky letních destinacích je už v létě fakt vedro.“
Taky čím dál tím častěji slyšíme: v zimě se zaletím ohřát na Kanáry anebo třeba i na Bali. Lze z toho, jaké nakupujeme letenky, vysledovat, zda jako společnost bohatneme?
„Cestování je obecně přístupnější jak díky nízkorozpočtovým aerolinkám, tak díky platformám jako Airbnb. Těžko tedy říci, jestli je to tím, že bohatneme. Já si myslím, že se po covidu zákazníci rozhodli upozadit na materiální nákupy a zprimitizovali zážitky, které jim nikdo nevezme, i kdyby se tu mělo zase všechno zavřít.“
Využíváte sám Kiwi.com?
„Takřka vždy. Nevyužívám to na delší nebo hodně dlouhé pracovní lety, protože transparentně přiznám, že Kiwi.com ještě není nejlepší v byznysových letech. A pokud letím na den dva na důležité jednání, potřebuju doletět odpočatý. Ale co se týče letů po Evropě nebo kratších pěti- šestihodinových letů, tak je na takřka všechny trasy bezkonkurenční.“
Máte tři děti. Používáte Kiwi.com, i když letíte s nimi, třeba abyste na netradičním spojení ušetřil?
„Určitě.“
To jsem v šoku. Není manželka naštvaná? Žije s miliardářem a má 2 přestupy místo přímého letu v byznys třídě.
„Často bereme přestupní lety buď proto, že jsou výrazně levnější, nebo proto, že se prostě chceme do té mezidestinace podívat. Je to naše nastavení mysli. Ještě před vznikem firmy jsme takto se ženou cestovali, máme to v krvi a pořád nás to baví. A ano, mohl bych si dovolit lítat vždy tím nejkratším, nejpřímějším spojem. Ty děti to také baví. Snažíme se, aby cesta byla cíl, a program je i pro ně pestřejší, když vidí o jedno město navíc.“
Ještě k trendům: jdeme do doby, kdy bude létání kvalitnější a pohodlnější? Nebo to budou fakt ty »dobytčáky«, o kterých se občas píše, ve kterých budeme na některých letech třeba i vestoje?
„Záleží na délce letu. Myslím, že u těch krátkých letů, řekněme do 4 hodin, bude opravdu prioritou cena na úkor pohodlí. A když mluvíte o tom létání ve stoje, to narážíte na výroky pana O’Learyho (majitele Ryanair – pozn. red.), je to možné. Pokud by letenky byly oproti nynějšku třeba na polovině ceny, tak by to mnoho lidí na dvě hodiny prostě přežilo. Za mě je logičtější pak peníze investovat do lepšího ubytování, kde strávíte víc času, nebo dobrého jídla či zážitku.“
Popište mi genezi Olivera Dlouhého jakožto podnikatele. Prý to začalo borůvkami.
„To je pravda. To byl jeden z mých prvních úspěšnějších byznysů. Asi ve 14 letech jsem objevil nerovnováhu na trhu borůvek v jižních Čechách.“
Tyhle termíny jste používal jako puberťák?
„Ne, to je nadsázka. Prostě jsem si všiml, že se na hranicích s Rakouskem, což je asi 15 kilometrů od Jindřichova Hradce, kde bydlím, tak se prodávaly borůvky za 150, 200 korun za kilo a zároveň jednota u nás vykupovala borůvky za asi 50 korun za kilo. Takže já stál před tou jednotou a od všech lidí, co tam chodili prodávat borůvky, jsem je vykupoval za 55 korun za kilo. Pak jsem to dovezl na hranice a prodával borůvky Rakušanům s velkým ziskem.“
Co jste udělal s penězi?
„Byly to první peníze na pivo, co jsem si vydělal. Občas jsem si koupil i něco na sebe.“
Vy jste ze známé rodiny. Jména vašich bratrů Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý jsou v herecké komunitě vlastně dodnes extrémně zvučná. Mělo to vliv na váš byznys? Půjčili vám? Zmínili vaše projekty ve správné společnosti?
„Tak Míra (Vladimír – pozn. red.) se bohužel toho byznysu nedožil, takže ten v tom ani vliv mít nemohl. Ale oba bráchové měli vliv na mě, na můj rozvoj. My se vídali minimálně jednou za rok a jezdili stanovat. Já byl o 30 let mladší než Míra, o 20 let mladší než Míša, takže jsem byl fakt ten malinkatý bratříček, do kterého lili, že se fláká, že nemaká. A možná i díky tomu jsem si řekl, že musím ukázat, že na to taky mám, že můžu něčeho dosáhnout stejně jako oni – velmi známí a úspěšní herci. No a Míša nám teď namlouvá reklamy.“
Dal jste mu brigádu.
„Spíš pěkně tučnej job (práci – pozn. red.) dostal bráška.“
Co studium? Máte uvedeno, že jste dokončil Newton College v Brně, ale obor jsem nedohledala.
„Ani já už to popravdě nevím. Já jsem studoval čtyři různé obory na několika různých školách, takže už se mi to malinko plete. To studium hlavně nikdy nebylo hlavní náplní mého času, protože jsem už rozjížděl SkyPicker (firmu, ze které se přejmenováním stalo Kiwi.com- pozn. red.).“
Takže studium pro úspěch v byznysu klíčové není, klíčovější je nápad.
„Asi jak pro koho. Asi bych nechtěl, aby mě operoval chirurg samouk, ale ten byznys strašně asi záleží na osobnosti toho člověka, na oboru, ve kterém pracuje. Myslím si také, že každému funguje něco jiného. Mě obecně odjakživa bavila víc praxe než teorie.“
Proč se o vašem byznysovém příběhu říká, že je to vlastně příběh romantický?
„My jsme s mojí tehdejší přítelkyní, teď ženou, hodně lítali. A chtěli jsme do Portugalska, ale bylo to strašně drahé letět přímo. Trvalo nám víc než týden, než jsme nakombinovali správně lety, letěli jsme přes Milán zpátky přes Eindhoven, udělali jsme hodně bookingů, abychom to všechno nakombinovali a místo 400 eur zaplatili asi 80 eur. Mě zrovna měli vyhodit z jedné školy a já přemýšlel, co se sebou. A tak jsme se o tom bavili a říkali si: kdyby se tento proces dal zautomatizovat, mohl by to být zajímavý produkt. A zbytek je historie.“
Jak moc prekérní to bylo na začátku?
„No museli jsme předstírat, že jsme lepší, než jsme byli. Na začátku jsem letenky na stránkách pro zákazníky objednával já online a platil je mojí kartou, a když došly peníze, tak mamky kartou. Byl jsem jediný člověk na zákaznické podpoře, takže jsem odepisoval na maily, odpovídal na telefonáty a tak. Cesta k tomu, jak to funguje dnes, že je to automatizované a na 90 procent bookingů v postatě nikdo nesáhne, byla dlouhá.“
Proč jste se přejmenovali na Kiwi.com?
„Chtěli jsme jako firma růst globálně a uvědomovali jsme si, že SkyPicker bylo pro některé těžko vyslovit, navíc to bylo docela zaměnitelné s jinými firmami v oboru, což jsme nechtěli. Chtěli jsme, aby byl název co nejkratší, aby ideálně ve všech jazycích znamenal totéž, aby se to všude stejně psalo a aby to mělo pozitivní konotace. Takových slov moc není – jedna z našich možností byla třeba siesta – ale nám se to kiwi líbilo nejvíc, protože ho má každý rád, ať už toho ptáka, to ovoce anebo Nový Zéland.“
Jaký jste manažer? Jste systematický? Pedantský? Nebo naopak ležérní?
„Já vůbec nevím, jestli jsem manažer, já jsem popravdě takový produktový člověk. Vše s managementem je pro mě nutné zlo a myslím si, že mi to moc nejde. Mám lidi strašně rád a řídím se v tom subjektivně a emotivně, takže jsme minulý rok udělali změnu ve struktuře a tuto agendu jsem předal kolegovi, který je provozní ředitel. Já jsem tam spíš na strategii, takže říkám, co chci, a ostatní řeší, jak to udělat.“
Třeba když jste zadal, aby Kiwi.com nevyhledával žádné lety do Moskvy?
„To byl nějaký okamžitý konsenzus a přirozený krok, který jsme po té invazi (Ruska na Ukrajinu – pozn. red.) udělali. To je nálada v naší firmě vůči tomu, co se děje.“
Čeho jste tím docílili?
„Vůbec ničeho. Byl to náš morální postoj. Rusové si ty lety mohou najít, ale my nechceme, aby cestovali díky našemu webu.“
Měl jste někdy obavu o sebe, že jste možná uspěl moc mladý, že jste vydělal moc peněz moc rychle?
„Nemyslím si, že mají lidé takto o sebe obavy. Myslím si, že je má občas spíš jejích okolí a to okolí má často pravdu, ale ten člověk si to v tu chvíli neuvědomuje.“
Takže jste byl sobecký, namyšlený, nevěnoval se rodině?
„Namyšlený asi ano, zpětně bych to tak hodnotil. A i pokud jde o tu rodinu, tak jsem měl obrovské mezery, které mě teď mrzí, ale prostě tak to bylo.“
Taky jste přiznal, že jste propadl drogám, které vám vylepšovaly pracovní výkon.
„To je téma, které je pro mě těžké. Na druhou stranu je to součást mojí historie, tak proč se k tomu nepostavit čelem. To, že se chovám jako totální idiot, mi došlo, až když mě opustila tehdy přítelkyně, teď už naštěstí žena. Po relativně dlouhé době se pak ke mně vrátila, ale tohle byla taková ta facka, kdy jsem musel přehodnotit svůj vztah k práci, ke všem možným látkám, k tomu, jak žiju.“
Musel jste vyhledat odbornou pomoc?
„Jestli mám nějaké dobré vlastnosti, tak jednou z nich je relativně silná vůle. Když se rozhodnu, tak nemám problém ve svém životě udělat či změnit cokoliv.“
Asi se shodneme, že se bavíme o kokainu. Jak moc je to v českém byznysu normální věc?
„Nechci moc mluvit do soukromí jiných lidí. Řeknu možná, že v jistých sférách, ať jde o byznys nebo vyšší management nejen v Česku, ale po celém světě, ano. Když se ten úspěch dostaví rychle, myslím, že se dá generalizovat, že to hodně lidí v jistém období svého života užívá.“
A je to o výkonnosti? Anebo o zábavě, večírcích?
„Zpětně si myslím, že výkonnost je krásná omluva, kterou si to člověk v sobě vysvětluje. Já jsem ji také používal a sám jsem ji věřil. Když se teď zpětně i jako táta (má 3 děti – pozn. red.) na to podívám, jak lze čas organizovat a stejně vše stihnout, vím, že to šlo udělat i bez toho a asi i mnohem líp.“
Co jste změnil? Už si nedáte ani skleničku?
„Je hrozně moc zbytných aktivit, včetně párty, které když se vyeliminují, dají vám čas i bystřejší mysl. Protože když strávíte 6 hodin v hospodě, druhý den jste nepoužitelný a zabijete strašně moc času. Ale já neříkám, že občas nezajdu s klukama na pivo. Jen si myslím, že tyhle věci jsou dobrý sluha, ale špatný pán a člověk to musí dělat s obrovskou moderací a disciplínou.“
Proč mi přijdete, že vám tyhle otázky nejsou příjemné?
„Je to pravda, vidíte to na mojí řeči těla. Asi se bojím nějaké expozice.“
Svojí rodiny?
„Že se někdo na moji rodinu bude kvůli tomuto koukat skrz prsty. Což není fér, protože moje rodina si to nevybrala, bylo to moje rozhodnutí v té době.“
Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!
Blesk už třetím rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se střídají ti, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky, managementu či showbyznysu. Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli Vera Renovica (39), si můžete vychutnat každé dva týdny na webu Blesk.cz. A to vždy v pondělí (v případě svátků oznámíme posun). V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!
Uz to mam vyrizene.