V druhohorách díky horotvorným pochodům, vlhkého horka a sucha střídající se s četnými srážkami se převážná část zemského povrchu začala měnit ve velké bahnité plochy. Toto vlhké a téměř skleníkové prostředí bylo velmi příznivé pro růst různých druhů rostlin jako např. kapradiny, plavuně nebo přesličky narůstajících do obrovských rozměrů.

Černé uhlí je výsledkem několikasetmilionového procesu trouchnivění těl mrtvých živočichů a rostlin v bažinách bez přístupu kyslíku. Rostliny ztrácely svou strukturu a černaly a vytvářelo se tak velké množství organického materiálu, který se nejprve přeměnil na rašelinu a poté dalším horotvorným vlivem a působením tlaku na horní vrstvy zasypané pískem a jílem vznikala první ložiska černého uhlí.

Podle vzniku v různých podmínkách, stáří a obsahu uhlíku se těží mnoho druhů černého uhlí, které se liší chemickými a fyzikálními vlastnostmi, ale také výhřevností což je rozhodující pro další energetické zpracování v různých odvětvích průmyslu.