Na inspekci mezi běženci: Koryta na mytí, málo záchodů a káva za 40 korun
Improvizovaný uprchlický tábor, který vznikl kolem řecko-makedonského hraničního přechodu v městečku Idomeni, se stal domovem pro tisícovky běženců. Život tam není jednoduchý. Podívejte se spolu s Blesk.cz, jak tábor funguje. Provede vás po něm reportér Václav Lang, který na místě strávil více než týden.
Tábor se rozkládá na několika stech metrech čtverečních. Jeho plocha se nedá přesně určit, jelikož kromě dělícího plotu mezi Řeckem a Makedonií není nijak ohraničen a s přibývajícími uprchlíky se stále rozrůstá.
Podívejte se na reportáž o fungování tábora Idomeni:
Nejedná se přitom o tábor, který by byl vybudován za účelem poskytnutí zázemí běžencům. Vznikl de facto samovolně, když Makedonie uzavřela svou jižní hranici a migranti zůstali čekat za plotem obehnaným žiletkovým drátem. Následně pro ně humanitární organizace začaly budovat provizorní infrastrukturu.
Tady je schematická mapa tábora:
„Samovolnost“ a nekoncepčnost vzniku tábora se odráží téměř ve všech ohledech. Dá se říct, že v táboře neexistují žádná pravidla a chybí i management, který by jeho chod řídil. Na dění uvnitř kempu dohlíží zejména policejní jednotky, které sídlí v centru dění u železničního přejezdu. S nadsázkou se dá říct, že co není zakázáno, je v kempu dovoleno.
Stany mezi kolejemi a šance pro obchodníky
Například stany a různé přístřešky si mohou lidé postavit kdekoli, kde je místo. Dokonce i mezi kolejemi, po kterých několikrát denně projíždí nákladní vlak. Převážně si ale uprchlíci stavějí své stany na přilehlých loukách. K dispozici je také několik velkokapacitních stanů s provizorními palandami.
Stany a spacáky nebo deky si mohou uprchlíci buď v táboře koupit od místních prodejců, nebo jim je dají dobrovolníci a pracovníci humanitárních organizací. Velká část lidí však do tábora s těmito potřebami už přichází.
Podobně nahodilé je to s jídlem. Některé dostanou od dobrovolníků, ale mohou si je také zakoupit. V centrální části tábora rozdávají humanitární pracovníci jídlo a oblečení bezplatně. Lidé na ně však musejí vystát dlouhou frontu.
Do tábora ale velmi často jezdí také neorganizovaní dobrovolníci-jednotlivci, kteří dovážejí uprchlíkům, co mají k dispozici. Především jídlo a oblečení. Obvykle stačí otevřít auto s jídlem nebo jinými artikly a lidé se kolem něj sami seběhnou. Mladí britští nadšenci zase ve velkém stanu postavili várnici a zdarma vydávají čaj, podobná skupina Francouzů zase každý večer nabízí v plastových kelímcích teplou polévku.
Přítomnosti tisíců uprchlíků už využili i prodejci, kteří na místo přijíždějí s pojízdnými obchůdky. V nich je možné zakoupit kromě zmíněných stanů nebo spacáků také například pečivo, sušenky, konzervy a podobné.
Například chléb podobný české chlebíčkové vece se prodává za 0,8 eura (21,5 koruny), oblíbené jsou také balené croissanty za 1 euro (27 korun), stejně stojí i velká lahev vody. V několika pojízdných „bistrech“ jsou k dispozici teplé nápoje a drobné pochutiny. Například káva stojí kolem 1,5 eura (40 korun).
Do tábora jezdí pravidelně také zelinář nebo dodávka, v níž uprchlíkům připravují hranolky a další jednoduchá jídla. Ale jen minimum takovýchto stánků má své stálé místo a „otevírací hodiny“.
Jedinou jistotou je maličká samoobsluha v městečku Idomeni, kde se rovněž dají sehnat základní potraviny. Jinak je prodej neorganizovaný, kdokoli může do tábora přijet, otevřít dodávku například s oříšky nebo sušenkami a začít je prodávat za cenu, jakou si stanoví. Částečně to praktikují i sami uprchlíci, kteří hojně přeprodávají například cigarety. Krabičku za pět eur (135 korun).
Hygienické podmínky nejsou příliš dobré. Tábor je také plný odpadků. Nejen že jimi přetékají popelnice, ale válí se i všude kolem stanů. Prostor se od nich snaží vyčistit dobrovolníci.
Přenosných zařízení pro hygienické nezbytnosti je pro 13 tisíc obyvatel tábora velmi málo. Lidé mají k dispozici několik desítek mobilních WC budek a také záchodky umístěné v buňkách. V nich se nacházejí také provizorní sprchy, kterých je ale minimum a jsou v žalostném stavu.
Běženci se proto raději myjí ve venkovních umývárnách, z nichž některé sestávají pouze z nezastřešeného betonového koryta s kohouty s vodou. Někteří migranti zase venku mezi stany nabízejí holičské služby.
V hlavní části tábora se nachází také několik buněk, v nichž Červený kříž a Lékaři bez hranic poskytují lidem zdarma ošetření. Vedle se nachází přístřešek pro policisty a registrační středisko, kde se uprchlíci registrují s nadějí, že právě jim bude umožněno přejít hranice.
Přes hranice se lidé pouštěli na základě data, kdy se zaregistrovali. Každý den se otevřely hranice jen pro ty, kteří se zapsali v jedno konkrétní datum. Do Makedonie jich i tak pustili jen několik set denně.
