Eugen Brikcius: Chartisté nebyli srabi. Gott ani Čech se nedokázali omluvit
Miláček národa a několikanásobný Zlatý slavík Karel Gott (77) je podle něj srab. Naopak swingovou zpěvačku Evu Pilarovou (77) signatář Charty 77, básník, spisovatel a filosof Eugen Brikcius (74) chápe. Muž, který byl minulým režimem vyhnán, nalezl nový domov ve Vídni. Do své rodné Prahy se ale vrací. Třeba kvůli práci na scénáři, který mu prý režisér zkazil. Při té příležitosti ho Blesk.cz vyzpovídal.
Jako jeden z prvních jste podepsal Chartu 77. Zaujalo mě ale, že vyzdvihujete monarchii a osvíceného panovníka místo demokracie.
„Nikdo netvrdil, že demokracie je ideální systém. Ideální by byl osvícený panovník. Je ale těžké ho najít. A ještě těžší je ho instalovat. Já jsem to jednou nabízel Schwarzenbergovi a on skromně odmítl, tak jsme se domluvili, že sestavíme komisi. Takhle tehdy hledali Jana Lucemburského.“
Uznejte, že to je utopie. Teď vážně. O co vám šlo v době podpisu Charty?
„Aby byly prosazeny svobody a práva. Aby se režim dozvěděl, že je tu něco jako opozice, se kterou je třeba počítat. Charta byla listina nebádající nehodný komunistický režim k dodržování lidských práv. V tehdejší situaci vystupovalo do popředí dada (vymyšlené slovo bez významu, nesmysl – pozn.red.). Režimní dada bylo negativní – nejen spartakiády a májové průvody, ale také kriminály. Dada Charty bylo pozitivní. Chartisté nebyli třesoucí se srabi. Při jejich setkáních z nich vyzařovala radost ze správného odhodlání a z toho vycházelo ono dada. To vše zobrazuje výstava Charta Story, kterou otevře Národní galerie 13. března v Salmovském paláci. Jako autoři vše ukážeme na příběhu Ivana Jirouse, zvaného Magor. (Básník, manažer skupiny The Plastic People of the Universe). Ten ovšem některým nedá spát.“
Ty, kteří podepsali Antichartu, vnímáte jako sraby, nebo chudáky?
„Já to měl snazší. Díky režimu jsem tehdy neměl žádné postavení, o které bych mohl přijít. Ale byli otcové rodin, kteří postavení měli, a tak se na to vymlouvali. Chápu jen přístup Evy Pilarové, která řekla, že se stydí a velice omlouvá. To nedokázal říct nikdo od Franty Čecha po Karla Gotta. Ti a další nedovedou říct ani teď, že to nebylo v pořádku.“
Bylo těžké podepsat Chartu 77?
„Ne. Já jsem se vždycky choval jako svobodný člověk bez ohledu na to, jestli to šlo, nebo nešlo. Nedělal jsem vyložené politické krkolomnosti, za které bych skončil ve vězení. Když za mnou Jiří Němec přišel s Chartou, tak já jsem viděl, že to je svobodomyslný kodex, podle kterého, aniž bych si to uvědomoval, žiju. Já jsem svým podpisem jen stvrdil to, jak žiju.“
Dokument podle vašeho scénáře Vyhnáni po Chartě odvysílala Česká televize. Jste pyšný?
„Jako autoři jsme já a má choť ČT vděčni, že nám schválila synopsi seriálu. Méně jsme vděčni dramaturgyni Stibralové a režiséru Střechovi, kteří Chartu vůbec nechápou, to spíš Antichartu. Místo námi předepsaného dialogu Střecha sestříhal sled monologů. Tímto mu vzkazuji: Příteli Střecho, kdyby ještě žil Magor, prohlásil by vámi pokažený seriál za sra*ku. Jako bych ho slyšel. Svévolně jste vypustil dadaistické pasáže, čímž seriál těžce utrpěl. Útěchou mi je, že dada i Charta vaši sabotáž přežijí.“
Pojďme od Charty k vašim preferencím. Kdybyste žil v ČR, měl byste koho volit?
„Volí se menší zlo, a já nevím, co je tady menší zlo. Buď je tady menší zlo všechno, anebo zlo je tady všechno. Já bych nebyl schopen to menší zlo zidentifikovat. Za normálních okolností by to mohla být sociální demokracie s původními ideály, které jsou ale zdeformovány. I když nynější vláda, pokud jde o masovou migraci, tak přinejmenším dočasně zaujímá vcelku rozumný postoj. Nedochází tu ke zbytečnému přehánění, jaké dělá sousední Angela Merkel v Německu.“
Jak jsem si z vašeho životopisu všimnul, svého času jste byl slušný „děvkař“. Kolik žen jste měl?
„Ach tak, no, čemu říkáte ženy? Jeden můj přítel měl tisíce žen, ale ne se všemi byl oddán (smích).
Dvě děti mám s družkou. Pak jsem měl manželku, s níž jsem děti neměl. A teď mám druhou manželku Zuzanu, s kterou mám syna Eugena juniora. A pokud jde o ženy, tak už toho radši nechme (smích).“
Kdo je Brikcius?
Výtvarník, básník, prozaik, esejista, mystifikátor a filosof se narodil v Protekrotátu Čehy a Morava 30. srpna 1942. V lednu 1980 emigroval do Rakouska. O dva roky později se zamiloval do Zuzany, také chartistky, kterou si v roce 1984 vzal. Brikcius je členem PEN klubu. V roce 2015 získal Cenu Jaroslava Seiferta. Jeho dvě děti František a Anna vystupují jako violoncellové Duo Brikcius. Syn z posledního manželství se Zuzanou podniká na Blízkém a Středním východě.
