Žádné dárky! Kajínkova přítelkyně prozradila, jak slavili Vánoce
Pan Kajínek bude slavit po dlouhé době první Vánoce na svobodě. Co pro něj chystáte?
Na Vánoce se chystáme už delší dobu, společně. Budeme mít řízky s bramborovým salátem a stromeček. Už máme docela velkou borovičku.
Co tradice?
„Asi zůstaneme jen u toho stromečku, cukroví a salátu… V neděli pověsíme kolekce. Budeme mít zlato-stříbrný stromeček: zlaté a stříbrné ozdoby, stříbrnou špici, stříbrné řetězy, na to pověsíme několik kolekcí, máme jich postupně koupených asi pět nebo šest, protože oba máme rádi sladké, tak budeme uzobávat. Docela pracné bylo sehnat elektrické svíčky. Máme v bytě pejska, tak jsme nechtěli neustále hlídat ty klasické, aby nám tu něco nechytilo. Jirka chtěl takové ty retro – svítící svíčky, lucerničky nebo jiné vánoční ozdoby, nakonec to jsou svítící šišky, je jich asi 12 nebo 15, jsou moc pěkné. Sehnali jsme je, což bylo jeho vítězství. Většinou na nás koukali, sháněli jsme je všude možně a najednou mi volal vítězně do práce, že už je osvětlení zajištěné.“
Tušíte, co by si nejvíce přál pod stromek?
„My si pořád vlastně kupujeme, co potřebujeme, co se nám líbí. Takže to tak nemáme, že bychom měli přání, které by se nám mělo splnit. My jsme se tedy domluvili, že si dárek dávat nebudeme. Půjdeme se do města projít a užít si štědrovečerní atmosféru.“
Půjdete i do kostela?
„Na půlnoční asi nepůjdeme, ale zajdeme se podívat na nějaké betlémy. Máme tu kostely, kde jsou tradičně nádherné betlémy, které Jirka neměl možnost vidět.“
Jak se na Vánoce těšíte vy? Je to asi teď jiné, když je Jiří doma…
„Pro nás je to úžasné. Ono to vypadá jako klišé, ale my to vnímáme tak, že od toho propuštění je kolem všechno úplně úžasné. Stále cítím vděčnost a radost z toho zázraku milosti a Jirka to tak taky má. Pořád jsme takoví šťastní. Vánoce budou fajn, mám je ráda, ale že by to bylo mimořádné, to ne… Já mám mimořádný celý život.“
Pojedete také za sestrou Jiřího?
„Určitě tam pojedeme. Ale Jirkova sestra Vánoce neslaví. Nějak to tak má. Ale budou volné dny, tak pojedeme.“
Jak vlastně vypadaly vaše minulé Vánoce? Prý se na Štědrý den na návštěvu do vězení nesmí…
„Ve vězení se na Štědrý den na návštěvu nesmí. V prosinci je jen klasická prosincová tříhodinová návštěva, kdy je daný nějaký návštěvní termín, to je vše. Takže kontakt s odsouzeným jako každý jiný měsíc. Mám ráda Vánoce, ale nedá se říct, že zažívám nějaký skutečně mimořádný pocit, že jsem u vytržení z Vánoc. Je to pěkný svátek, ráda chodím po městě, když je předvánočně nazdobené, ale není to tak úžasné. Jak úděsné byly ty předcházející Vánoce, když byl Jirka ještě ve vězení. Vánoce ve vězení jsou prostě strašné. Je to taková koncentrovaná chmura. Všichni ve vězení v televizi vidí, jak jsou venku lidé pohromadě… Vánoce jsou svátky o blízkosti lidí. Tak to cítíme my venku i lidé tam, ve vězení, kde jsou sami a jsou zavření v celách. Je to tam hrozně smutné. My jsme to vždycky řešili tak, že Jirkův nárokový balík, což je jedenkrát ročně, jsem mu vozila na poslední návštěvu před Štědrým dnem. Dala jsem mu tam kolekci, kokosový suk, nějaké zatavené uzeniny, oblíbené čokolády, protože má hodně rád mandle v cukru, tak také ty mandle… Balík může mít maximálně 5 kg, což není mnoho. Ty mandle tam vždycky byly problém, protože jejich balení neodpovídalo normě, neměly vyznačenou dobu expirace. Vánoce tak trochu připomínal sortiment ve vězeňské kantýně. Vždycky smutné. Zrovna jsme na to teď vzpomínali, jak to bylo hrozně smutné. Často jsme ve vězení mluvili o tom, že bychom si spolu jednou rádi koupili živý stromek. Tak teď jsme si to splnili!“ (směje se)
Takže teď to bude veselejší… Chcete někam Jiřího vzít? Ukázat mu nějaká místa…?
„On už to tu dobře zná. Trefí všude po Brně. Projdeme se spolu třeba kolem Petrova, kde je to nádherné, do centra, kde je vánoční strom… Všude je vánoční atmosféra. Půjdeme se určitě projít také kolem přehrady, kterou má Jirka rád v zimě i v létě. Mohl by napadnout sníh…“
Po Novém roce jedu do Brna, takže doufám, že Kajínka potkám a nechám se s ním vyfotit.