Nex Machina: Death Machine recenze: Jen pro hráče s bleskurychlými reflexy!

24. června 2017 ● 17:50

Zpět
na

Některé věci je lepší neměnit, protože jejich kvalitu prověřil sám čas. To platí i o dvourozměrných arkádových řežbách, které byly na vrcholu v 80. a první polovině 90. let minulého století. Alespoň, co se hratelnosti týče. Moderní vizuální stránka oku lahodí. Skvělým příkladem mixu obojího je novinka Nex Machina: Death Machine od finských vývojářů ze studia Housemarque. V ní se potkává stará škola s novou. A je to mela!

Lidstvo vyvíjelo roboty a umělou inteligenci tak dlouho, až se plecháči rozhodli po vzoru Terminátora vyhladit vše, co je složeno z masa a kostí. Vy jste poslední záchranou lidského pokolení, protože máte bleskurychlé reflexy, zbrojní arzenál Arnolda Schwarzeneggera z Komanda a obě analogové páčky vám říkají pane! Ne, Nex Machina: Death Machine rozhodně není o příběhu. Ten hraje ve hře stejnou roli jako v Tetrisu. Je o vtahující, frenetické, zběsilé a návykové hratelnosti.

Nejblíže má hra svým zpracováním klasice Robotron 2084 z roku 1982. V uzavřených úrovních musíte vystřílet všechny protivníky, kteří na vás nabíhají zleva, zprava, seshora i zespodu. Na hře se ostatně podílel designér Eugene Jarvis, který stojí za zmiňovanou klasikou. Ovládání je jednoduché. Používat nebudete více tlačítek než na automatu na kávu. Skvěle. Levá analogová páčka slouží k pohybu, pravá k střílení, tlačítko L2 k použití trysek k úskoku a R2 pro použití sekundární zbraně. Tou může být obří bomba detonátor nebo meč na útok zblízka.

Šílené.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Nex Machina: Death Machine je řežba, jak se patří. Ostatně její tvůrci moc dobře vědí, na jakém hřišti rozjíždějí svoji zběsilou hru. Finští Housemarque totiž stojí za povedenými střílečkami, v nichž jste již své zvládnutí obou analogových páček předvedli. Jde o Alienation nebo Dead Nation. Hratelnost je vtahující, rychlost zběsilá a vy se s ovládáním musíte maximálně sžít. Teprve poté můžete naplno předvést svoje schopnosti. Nejlehčí obtížnost je přitom normální. Vývojáři sami vybízí, abyste ji zvolili pro první hraní. A vědí moc dobře proč.

Hra je setsakramentsky těžká. Na druhou stranu nabízí jenom pět úrovní. A to není nic moc. I tak si ale užijete dost frenetického střílení, zběsilých úniků před střelami, nenadálých změn kamery i obtížných soubojů s bossy. Ty patří k vrcholům celé hry. Samozřejmě budete muset přijít na kloub tomu, jak je porazit. Ale stojí to za to. Až dohrajete hlavní režim, můžete vyzkoušet i arkádový mód, v němž jednotlivé levely a podúrovně musíte splnit za speciálních podmínek.

Enforcer Prime nepůjde k zemi snadno.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Nex Machina: Death Machine nabízí i kooperativní režim, díky kterému se hra stává rázem zábavnější. Ve dvou lze však hrát pouze na jedné konzoli, což je sice podle nás ta nejzábavnější varianta, ale stejně online podoba kooperace citelně chybí. Stejně tak možnost připojit se a odpojit pro druhého hráče v rozehrané hře. Škoda. Třeba se situace změní s nějakým nadcházejícím updatem, ale zatím pláčeme nad absencí těchto dvou funkcí. Musíme pochválit hudbu plnou syntetizátorů odkazující na 80. léta i klasickou herní hudbu. Ostatně za ní stojí sám mistr Ari Pulkkinen.

Co se vizuální podoby hry týče, smekáme. Nex Machina: Death Machine používá voxelovou technologii, díky které vidíme na obrazovce tisíce rozpadajících se čtverců. Grafika je ostrá, pestrobarevná a to vše při stabilních 60 snímcích za vteřinu při 4K rozlišení a podpoře HDR. Žádné zpomalení vás nečeká. Pokud si myslíte, že na tuhle hru máte, jděte do ní. Je poctou staré škole, kterou přetvořila k modernímu obrazu svému. Housemarque umí a jejich nejnovější počin je toho jasným důkazem.